Re: Ta třicítka

Tak me tato uvazovani jeste nenapadla. Je mi 37. Pred dvema roky jsem se vdala, zalozila rodinu, mam dve krasne 17m holcicky a cely zivot mam pred sebou, ne za sebou. Jenom je to zivot trochu jiny. Pred tim jsem si uzivala, cestovala, studovala, delala karieru. Ted se ucim pect kolace, malovat obrazky, zpivat detske pisnicky a moc me to bavi. Je jak ja se tesim, za budeme moci jit s holkama za par let do divadla, na rockove koncerty, hrat tenis, jezdit na kole. Citim se strasne mlada. A AVON na vrasky nepotrebuji. Zadne totiz nemam. A kdybych je i mela, tak by mi snad ani nevadily. Nejakym zpusobem ted pohlizim a mam starosti o ty druhe, ne o sebe a pripadne par vrasek. Sediny asi mam, ale v soucasne dobe, kdy moje barva vlasu stejne neni moderni, tak vlastne ani nevim, jestli ty sediny mam.

Proste shrnuto, mam pocit,ze ted muj zivot teprve zacina, ne konci. Ze naopak pojedu do kopce, ne z kopce a ze je tu strasne moc veci, na ktere se tesim.


Jenom pro zamysleni. Moje 82leta teticka si na jare koupila novy nabytek, koberce, vymalovala a predelala cely byt. Se slovy, "no prece nebudu zit cely zivot s tim starym nabytkem a kobercem".