Jojooooo

...když by bylo deset, psal se rok 1980 a já si říkala - až bude rok 2000, to už mi bude třicet...to budu už TAK stará, že určitě brzo umřu...jestli se toho vůbec dožiju :-))))! Legrace, co???? Dnes mám 31 pryč, dvě děti a připadám si jako malá holka.....a je fakt, že malá jsem ;o))). Zatím jsem neprožila krizi třicátníků - ale to bude asi tím, že jsem ji měla už v šestadvaceti - to jsem ležela v nemocnici na interně mezi stařečkama a koukala na nezájem sester o to, že pan X má počůrané pyžamo, babička Y-ová je smutná a vyděšená...a říkala si, proboha, vždyť já už taky nejsem malá....TOLIK to utíká! A ty sestry, co tam byly vůči stáří nevšímavé, budou možná taky jednou čůrat do kalhot...Tolik se mne stáří v té době dotýkalo a já se ho tak bála! No ano, utíká to přespříliš.
Já bych si kolikrát přála zastavit čas, zastavit ho a těšit se z dětí, dokud ještě nemají samy přemíru starostí...Ale asi by to nebylo to nejlepší řešení, nezbývá nám tedy než žít co nejlíp ten kratičký čas, co nám tu byl vyměřen...nehledě na vrásky či bílý vlas - radovat se z toho, co nám den dá...a rvát se za to.