Re: dekuju za hezky clanek
Já jsem se našla nejblíže asi v tomto příspěvku, i když ne úplně. Ne že bych od 14ti hlídala všem známým děti a plánovala, že je chci co nejdříve. Nicméně se mi tak od 14ti začalo občas zdávat, že jsem těhotná nebo dokonce že už dítě mám. Většinou bylo v nějakém nebezpečí a já měla šíleně ochranitelské pudy. Děti jsem vždy chtěla, to s tatínkama jsem si nebyla jistá. Trpěla jsem mnoha koplexi, ze své výšky (jsem dosti malinká) a tak jsem pořádně dlouho ani s nikým nechodila. Když mi bylo 20, 24, 25 a stále se neobjevoval nikdo, s kým bych si dovedla představit žít a mít rodinu, rozhodla jsem se, že to nebudu lámat přes koleno, on se někdo objeví i kdyby to měl být otec "pouze" biologický. V té době jsem taky začala mít z mateřství čím dál větší obavy a taky mi přestávalo chybět "mít dítě". Vždyť jsem mohla cestovat, věnovat se svým koníčkům, prostě být volná, bez závazků a odpovědnosti, které jsem se najednou hodně bála.
Nyní je mi 29,5. Konečně jsem narazila na muže, u něhož cítím, že by mohl být otec nejen biologický, ale ten opravdový, který s vámi sdílí všechny starosti i radosti s rodičovstvím spojené. A tak se moje biologické hodiny znovu ozvaly... : tik tak tik tak... což je to, co mě přivedlo po více než 10 letech na tuto stránku. Kdysi jsem tady totiž chodívala pravidelně a četla bez dechu deník miminka nazvaný "ČLOVÍČEK" od Káči Skokanové. Jejda, to jejich miminko už bude mít snad 9 let. A dnes, když jsem se tu poprvé po té době přihlásila, na mě z první strany vykukne článek s názvem" Proč máš děti?" ... nezdá se vám to dosti příhodné? Zrovna když se ptám: „Jsem už připravená?“ Problém je, že se ještě s partnerem neznáme příliš dlouho, ale mě bude za chvíli 30!! A tak jsem ve vnitřním rozporu, jestli do toho jít co nejdříve nebo ještě počkat.
Odpovědět