Proc jsem rodila doma

Tak tady je ten prispevek pro Mitchi :o).
Po svem prvnim porodu jsem se rozhodla, ze podruhe to proste bude jinak. Muj prvni porod byl dlouhy a doktori zacali do vseho stourat, injekce toho a tamtoho, epidural, ktery nezabral, ale privodil jine problemy...oxitocin, bezvedomi, dite nema puls...sal...jeste maminko zkusime podtlakem, kdyz uz jste plne otevrena a tlacite pres dve hodiny...hmmm tak teda cisar. Dite v bezvedomi, nastesti se probral, spusta dalsich drobnych komlikaci, ale hlavne ze jsme zivi a zdravi (no s tim zdravim jsem se trosku predbehla, syn ma "special needs", tedy potrebuje specialni peci, coz uzivam radeji nez vyrok postizeni).
A tak jsem studovala, co se dalo a kdyz jsem otehotnela, zavolala jsem PA (znala jsem ji uz predtim a taky jsem znala kolem 10 deti, kterym pomohla na svet). Nechtela jsem chodit k obvodacce (tady bezny postup pri otehotneni), jelikoz ta by mi rekla, at si necham zdat, ze jsem po cisari. Tehotenstvi bylo v pohode (teda az na ty nevolnosti a krvaceni uplne na zacatku), kolem 20 tydne je tady bezny pohovor s konzultantem v nemocnici, na ktery jsem nesla (nevim, co by mi rekl noveho, krome premlouvani k porodu v nemocnici). Kdyz jsem pak ve 36 tydnu zpanikarila (bricho odpovidalo rozmery 32tt) a domahala se v nemocnici UZ, tak si najednou nekdo povsiml, ze vlastne nespadam pod zadneho konzultanta! UZ prokazal vse v poradku (teda kde tam to dite mate, je ho peknej kousek), ovsem nemocnice spustila natlaky na mou PA, abych se dostavila na "konzultaci", coz jsem s klidem "anglicana" odmitla. Tou dobou jsem trochu zapochybovala a zacala zjistovat, jak by to bylo v nemocnici (mela jsem jistotu pritomnosti sve PA at uz doma ci v nemocnici). Po zjisteni, ze mi do ruky preventivne napichnou kanylu, budu nepretrzite privazana k monitoru a budu mit 8 hodin na porod, z toho 1 hodinu na 2 dobu porodni, jsem usoudila, ze tak bych stejne v zivote neporodila. Byla jsem rozhodnuta, ze pokud bych z nejakeho duvodu musela zacit rodit v nemocnici, jdu radsi hned na cisare.
Porodila jsem doma, hodne rychle, ani ten bazen jsme nerozlozili, natoz ze bychom ho stihli naplnit vodou.
Starsi syn byl u znamych, coz by byl i kdybych jela do nemocnice. Manzel byl hodne proti porodu doma, take privital nasi PA slovy: "Ja ji rikal, at jede do te ******* nemocnice!". Uklidnil se ovsem celkem okamzite, kdyz videl, jak nam to spolu krasne jde. Ani jsem ho moc nepotrebovala, narozdil od nemocnice.
Ke konci dorazila jeste druha PA. Byla jsem alespon ve vane, porodila jsem vedle vany. Pri porodu jsem zaspinila asi tri podlozky (takove ty jednorazove jako na prebalovani). Po porodu jsem si zase vlezla do vany i s malou, snura stale neprestrizena. Az asi po pul hodine, kdy se prestrihla snura a odesla placenta, byl nejaky ten neporadek, ale vodu jsme hned vypustili (placentu na nekolikaty pokus vylovili :o)) a ja si lebedila v nove vode, zatimco v kuchyni se mala merila a oblekala a probihalo nejake to vysetreni.
Uplne nejlepsi bylo, ze pak jsme si sedli v kuchyni a probrali cely porod (a ja sedela bez problemu) a pak me odvedli nahoru do moji postele. Oproti nemocnici jsem nemusela delat vubec nic, ani malou zvednout, vsechno obstaral manzel. Asi 5 dnu jsem si jen tak lebedila a nechala se obsluhovat (znami se stridali ve vareni), dum prezil i bezvelkeho uklidu. (Rozumej, byla jsem schpona normalne fungovat, ovsem chtela jsem si to uzit). Kdybych byla v nemocnici, tak tu stejne nikdo neuklidil, pochybuju, ze by na to manzel mel cas mezi pendlovanim z nemocnice domu a hlidanim starsiho syna. Nekomu opravdu vyhovuje dat dite sestrickam (a ja bych to byvala po cisari taky ocenila, mela jsem maleho u sebe od zacatku a starej se), ale ja byla rada, ze jediny dva lidi, kteri se na ni chodi koukat, jsou moje PA.
Jestli bude nejake priste (mrk mrk), tak urcite zase doma. Pokud bude vsechno v poradku samozrejme.
Jedna moje znama (prvni dite cisar, druhe dite kleste, treti a ctvrte doma) mi kdysi rekla, ze porod doma je mnohem lepsi, klidnejsi a dustojnejsi nez porod v nemocnici. Ja tenkrat nemela deti a tukala jsem si na hlavu. Tohle bylo po jejim tretim porodu, od ktereho ji vsichni zrazovali. Po letech jsem ji pak byla vdecna za slova podpory.
PS: Na tom UZ v Neratovicich mi pan Dr detailne licil, jaka je blbost rodit ve vode, nejlepe pry na porodnim stole a nastrih je bezpodminecne nutny a po cisari se to sice muze zkusit, ale stejne to skonci dalsim cisarem. Vim, ze spousta zen ma s nimi dobre zkusenosti, mozna jsem zrovna narazila.