Re: Statistika nuda je, má však cenné údaje :o)

Lindo,

občas mám pocit, že mluvím čínsky ;o)

Pokusím se to tedy vysvětlit nějak jinak, asi se mi nedaří vyjádřit to, co chci:

Pokud přijde řeč na porody doma, téměř pokaždé se najde někdo, kdo proti nim vystupuje s argumentací naší nízké perinatální či novorozenecké úmrtnosti. A taky s argumentací, že i když doma smí rodit pouze nízkorizikové ženy, tak že i u nich může dojít k nenadálým komplikacím, a potom rozhodují minuty a vybavená nemocnice má lepší předpoklady k jejich zvládnutí.

Na základě toho jsem si ze statistik úmtnosti vytahala děti, které zemřely právě na ty (většinou) nenadálé komplikace. Nechce se mi dohledávat, co pod tyhle diagnózy konkrétně patří, musela bych se znova zahrabat jednak do statistik úmrtnosti, jednak do číselníku diagnóz a kódy si "přeložit" a na to teď opravdu nemám ani čas ani chuť. Jsou to právě diagnózy spojené s porodem - porodní trauma, nedostatek kyslíku...

V roce, co jsem porovnávala, na tyto nenadálé porodnické komplikace (tedy komplikace, kterými se někteří porodníci zaštiťují, když brojí proti domácím porodům) u nás v konečném důsledku zemřelo stejné množství dětí, jako například v HOlandsku, kde se doma rodí cca třetina dětí. Co se pamatuju, o něco víc dětí zemřelo třeba ve Velké Británii a o něco míň třeba v Německu - to udávám jako příklady dalších dvou států, kde mají porodní asistentky silné postavení a kde také k porodům mimo porodnice (nejenom porody doma, ale i porodní domy) dochází.

Jsem si vědoma toho, že jsem porovnávala jeden rok, že třeba rok následující (který tehdy ve statistikách ještě nebyl) nebo třeba předchozí mohl dopadnout jinak. Nicméně ta čísla byla porovnatelná, žádné velké rozídly mezi nimi nebyly.

Ano, uvědomuju si, že máme propracovaný systém péče o těhulky. Ale o tom přeci ty "nenadálé komplikace" nebývají. Takže když se v průběhu porodu začne plod dusit, tak samozřejmě zasáhnou porodníci, někdy (většinou?) dají i první pomoc (netuším, jak často se v praxi na sále kromě porodníka objevuje i děckař), ale tím to končí. Pak už je mimčo předáno na novorozeneckou JIP-ku, kde už se o něj porodníci nestarají. Ti už potom rozhodují, jestli ono dítko přežije šest dní nebo šest měsíců, než nakonec zemře (a tím se vyrovají statistiky i se státy, kde většina těchto dětí umírá spíš dřív než později). Prostě porodník odvede práci tak, že z porodu vyjde dítě ohrožené na životě, které nakonec zemře - promile takových dětí máme stejné nebo velmi obdobné i s dalšími státy, kde se mimo jiné taky rodí doma nebo v porodních domech. Je na neonatologovi, jestli se tak stane ještě v průběhu prvních dní, nebo až pozdějších měsíců. Proto jsem zmínila zásluhu právě neonatologů.

Ale asi se neshodneme, protože mě mrtvé dítě, které prvních šest měsíců bojuje o život, nepřijde o nic lepší výsledek než mrtvé dítě, které na stejnou diagnozu bojuje o život "pouhé" tři dny.


O tom, že máme nízkou perinatální úmrtnost se hádat nechci, to opravdu máme. Možná se mýlím, ale mám pocit, že jsem kdysi četla nějaký článek WHO, kde bylo zmíněno, že ve vyspělých státech je perinatální úmrtnost na tak nízké úrovni, že by v žádném případě neměla být brána jako JEDINÝ ukazatel kvality péče porodníka.

S.