Re: Ivane Kminku

Uznávám, chřipka nebyl zrovna šťastný příklad. Spontánní vyléčení u chřipky bývá sice pravidlem, ale s pomocí správného homeopatického léku Vám to nebude trvat týden, ale třeba jen dva dny. Homeopaté ani výraz chřipka nepoužívají, oni zkrátka na základě symptomů vyberou homeopatický lék a pro ně to pak znamená, že jste neonemocněl chřipkou, ale nemocí léku např. Gelsemium. A je jedno, jestli půjde podle klasického doktora o chřipku, nachlazení, akutní obrnu spojenou s trémou a záchvaty paniky, migrénu a bolesti hlavy, chronický únavový syndrom po chřipce nebo infekční mononukleóze a další (všechny tyto nemoci může Gelsemium vyléčit). Jinak Simča Vám to názorně hezky uvedla na konkrétním příkladu. Aby byly mé informace úplné, vypíšu Vám na závěr tohoto příspěvku velmi redukovaný mentální obraz a charakteristické znaky pacienta typu Gelsemium :o)

„..Ja nadale ziju v domneni, ze jakakoliv chripka je vzdycky vyvolana ruznymi kmeny chripkovych viru…“ Vidíte a mně připadá víc pravděpodobnější názor homeopatů (a i některých lékařů), že viry, bakterie a další mikroorganismy nejsou skutečnou příčinou nemoci, oni se pouze dostaví na nemocné orgány (pokud tam už třeba nejsou) a parazitují na nich. Podobně jako červi parazitují v nezdravém střevě. Diskuze o této věci začala v okamžiku, kdy Louis Pasteur přišel s teorií, že mikroby jsou vlastní příčinou nemoci. Proti němu vystoupil Antoine Bechamp a tvrdil (stejně jako jeho následovníci), že léčba musí posílit vnitřní obranné zdroje organismu, nikoli hubit mikroorganismy. Z toho vyplývá, že mikroorganismy mají šanci v prostředí, které má ten který pacient náchylné, oslabené, a proto toto „nezdravé“ prostředí poskytuje ideální podmínky pro jejich existenci a hlavně rozmnožování. Homeopaté chápou jednotlivé časově a místně oddělené potíže a choroby určitého člověka (rýmy, angíny, bolesti hlavy, nespavost atd.) jako projevy, symptomy, jistého vnitřního patologického sklonu člověka, jediné chronické nemoci, odvíjející se od narození až po smrt. Nazývají ji konstituční nemocí, tedy jde o jakýsi chronický, celý život probíhající, hluboko uložený patologický sklon, který se projevuje různými nemocemi a neduhy. Jestliže vývoj konstituční nemoci dospěl do takového stádia, že se organismus brání na úrovni mandlí, mandle poskytnou ideální podmínky příslušným bakteriím, aby se rozmnožily. Jestliže podáme vhodný homeopatický lék v nehmotné potenci, je jasné, že nemůže zabít jedinou bakterii. A přesto angina rychle pomine. Bakterie zmizí, protože došlo k „vyčištění nezdravého prostředí“ a tím byly vzaty bakteriím podmínky pro další množení a setrvání (mám vlastní zkušenost, popis tady http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=1155530). Skutečně zdravého člověka oslabí za život jen minimum bakterii a viru. Jestliže má organismus slabou životní sílu (něco jako imunitní systém), je to horší. Při úplné ztrátě životní síly (smrti) přijdou hnilobné bakterie a organismus docela rozloží. On i ten Louis Pasteur měl prý na sklonku svého života prohlásit, že příčina nemocí není v mikrobech, ale v půdě – tedy v prostředí, které buď podmínky pro život těmto choroboplodným zárodkům poskytuje nebo ne.

Ano, provingy HL jsou prováděny podle scénáře dvojitě slepých zkoušek, kdy jedné skupině je podáváno placebo a dalším skupinám HL o různé potenci. To placebo je nutné z toho důvodu, aby bylo zajištěno, že symptomy získané ze zkoušek léků budou opravdu vyvolané tím lékem a nejen v mysli těch zkoušejících. Zkoušky je nutné provádět na relativně zdravých lidech (i když dnes je to asi větši problém než za dob Hahnemanna), protože jak víte, základní princip homeopatie je, že podobné se léčí podobným, tedy jinak řečeno, jakákoli látka, která je schopna U ZDRAVÉHO ČLOVĚKA vyvolat symptomy nemoci, dokáže tyto symptomy u nemocného člověka vyléčit. A také pokud by se zkoušky HL prováděly na nemocných lidech, tak by nebylo možné rozlišit, které symptomy jsou projevy nemoci a které symptomy jsou projevem léku.

Jak už jsem psala v článku, u principu podobnosti jde v podstatě o toto: např. rulík zlomocný, belladonna, vyvolá po požití u zdravého člověka zarudnutí, horečku s rychlým nástupem, bolesti hlavy a krku, pocení. Jestliže dáte belladonnu člověku, který trpí onemocněním s podobnými příznaky (ať už bude mít podle konvenční medicíny migrény, febrilní křeče, infekční nemoci jako angína, zánět mozkových blan, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního nebo vnitřního ucha, mastitida, úžeh, počínající abscesy a další), může být rychle vyléčen. Ovšem pozor! Belladonna je jedovatá. Je tedy nutné dát pokud možno nejmenší dávku, abychom pacientovi neublížili. Jinak by mohl mít lék nebezpečné vedlejší účinky. A proto Hahnemann s tím ředěním začal. A to si pořád neuvědomujete. Chtěl eliminovat vedlejší účinky HL. A při té příležitosti přišel cíleným a pečlivým zkoušením a pozorováním na to, že čím je výchozí látka zředěnější, tím pronikavější a hlubší má účinek jak na psychiku, tak i na tělo pacienta. Takže nejen že docílil úplného odstranění vedlejších účinků, ale také přišel na to, jak zvýšit účinnost. Nehledě na to, že si ověřil, že látky, které v surovém stavu za normálních okolností nemají příliš velký efekt na zdraví ať už pozitivní nebo negativní, mohou ve zředěné podobě léčit (např. ta sůl – i když sůl užívána ve velkém může zapříčinit např. vysoký krevní tlak)

A k těm Vámi označeným hypochondrickým steskům. Právě proto je jedné skupině podáváno placebo. Také nesmíte zapomínat, že do obrazu léků jsou zahrnuty pouze ty změny, znaky a symptomy, které se opakují shodně u většího množství zkušebních osob, které dostávají HL. Takže z Vašeho uvedeného příkladu se symptom „mírná píchavá bolest za levým okem, vyzařující do levého spánku, objevuje se v 9 ráno“ zařadí do obrazu léku v tom případě, že se objeví u většího počtu zkušebních osob, ať už je vyvolávající příčina podobná jako u příkladu nebo jakákoli jiná.

GELSEMIUM
Mentální obraz
-slabost, pocit, že nezvládá každodenní život, práci, zodpovědnost
-zbabělost, potřebuje oporu druhých
-plachost, tréma, úzkost z očekávání, před zkouškou, cítí se paralyzovaný a neschopný cokoli udělat
-chce být v klidu, sám, vyhýbá se lidem a životním těžkostem
-duševní slabost, únava, otupělost, zapomnětlivost
-děti jsou vylekané, zbabělé, mají pocit, že někam padají
-velký strach z pohybu směrem dolů

Charakteristické znaky
-nachlazení s postupným začátkem a mírnou teplotou (náhlý začátek z plného zdraví a vysoká teplota ACONITUM, BELLADONNA)
-zchvácenost těla a končetin, které se zdají být nesmírně těžké, každý pohyb je namáhavý, absence žízně, mrazení podél páteře, karmínově červený obličej, studené končetiny
-pocit bezprostředně hrozící zástavy srdce, pokud se nebude pohybovat
-průjem
-poruchy paměti, zatemnění myšlení, paralýza strachem z očekávání, z emocionálního rozrušení, ze špatných zpráv nebo úleku
-zdvojené vidění, překrvení hlavy, bolesti očních bulv, jako by byly pohmožděné, zlepšení vztyčením hlavy nebo vymočením
-silná tupá bolest hlavy s chladným pocením a chladem chodidel, s vyčerpáním, nejhorší v oblasti šíje a týla
-silné křečovité porodní bolesti, děložní hrdlo je rigidní, kulaté a tvrdé

Modality
-zhoršení teplem, teplým počasím, emocemi, špatnými zprávami, námahou
-zlepšení hojným vymočením, pocením, pohybem nebo otřesy (hlavně při zpomalením srdečním rytmu)

Zajímavost
Tu a tam se podávalo Gelsemium vojákům, aby posílilo jejich odvahu na bojišti.