Myslím, že za rutinními zásahy se skrývá strach

Myslím, že těmito úkony se lékaři kryjí. Aneb udělali jsme vše co máme předepsáno.
Myslím, že nepomůže změna ekonomická, protože problém je právního charakteru. Kdo má zodpovědnost. Buď si vše rozhodne rodička a nese zodpovědnost a nebo je to na lékařích, ale nelze jí rozdělit, protože kdo by pak nesl odpovědnost za případnoé neštěstí.
Já osobně to vidím tak, že pokud se rozhodnu rodit v porodnici a seznámím se předem jak to tam chodím, tak souhlasím i s těmi případnými rotinními zákroky, pokud by mě to nevyhovovalo, měla bych mít možnost rodit tam kde to uznám za vhodné a odpovědnost za špatné rozhodnutí je na mě.
Osobně ale nechápu nekončící diskuse na toto téma.
První porod skončil CS a tedy holení jsem potřebovala opravdu jinde, ale u druhého, bych se bez nástřihu prostě neobešla. Klouček byl jako buk. A nedokážu si představit, jak by mě během kontrakcí teprve holili.
A následné šití, o kterém jsem četla horory, jsem naštěstí nezažila. Lékař totiž použil tskové umrtvení, že jsem cítila pouze a jen jeden jediný steh. Myslím, že šlo o pudendální anestezii. Injekce vedená speciální zahnutou jehlou směrem ke kostrči. Nejsem ale odborník a po porodu jsem už na to nevzpomněla.
Klystýr jsem uvítala. Nechtěla bych aby ze mě během stahů odcházela stolice po troškách.
Myslím, že všechny zásahy mají pro a proti. A ještě o té době strávené na porodním sále. První porod jsem si fakt užila a nikdo mě nevyháněl, to já už chtěla končit. Jenže sym byl obří a ven musel jinudy. Díky tomuto zážitku jsem byla vděčná, že můj druhý porod byl hladký a rychlý i díky těm zásahům. Dokonce tak hladký, že bych si ho i zopakovala, kdybc¨¨ych ještě chtěla mít další potomky.