22.12.2010 22:01:54 Panímáma
Lucyno,
Tvoje příspěvky si pamatuji - oba dva. Víš, normálně má člověk alkoholiky nebo lidi se sklonem k pití tendenci odsoudit, nebo se na ně dívat přes prsty. Ale Tebe se to netýká. Ty dokážeš svůj problém podat tak, že každý dostane strach a uvědomí si, že se TO týká i jeho. I já jsem si díky Tobě uvědomila, jak je lehké začít pít, jak je ta hranice hrozně křehká. Takže, měl-li Tvůj příspěvek varovat, tak se povedlo! Držím Ti palce, abys to ukočírovala, ale určitě se nevzdávej svého psychiatra. Geny jsou "sviňa", ale věřím, že pod odborným vedením je nějak přelstíte. Ale bude to chtít přehodnotit i postoj k sobě, jak tu kdosi už psal. Není nutné být dokonalá...
A co manžel? Ví o Tvém problému? Jestli ano, jak se k tomu staví?
A ještě mě napadla jedna věc. Je možné, že se své chuti napít nikdy nezbavíš, že je to prostě něco jako diagnóza, se kterou se musíš naučit žít. A bojovat s ní. Například na vysoký krevní tlak musíš brát doživotně léky, jinak tě to zabije. Na chuť na alkohol je lékem doživotní sebekázeň a zakazování si, nepití. Když to možná člověk vezme jako fakt a přestane se hnát za přeludem, že ta chuť někdy zmizí, tak se dostaví úleva. Hlavně vydržet, protože jak u každé nemoci, když nemocný nemá sebekázeň, tak ho to zabije. U pití je to stejné.
Jsi statečná ženská a věřím, že Ty to zvládneš!
Odpovědět