Re: Tak kdo sakra má poruchu chování?

Nahraďme slovo porucha slovem problém.Hledá se zdroj problému.Až vyloučíme všechny faktory které leze ovlivnit,jako vliv rodiny,stresu atp. zůstane poslední možnost-diagnóza-porucha.To je pro dítě závažnější stav,hůře se nám řeší.Četla jsem že spousta dětí potřebuje jen odlišné dávkování vitaminy-ale to odobčuji.Chci tím jen říci že na první pohled nemůžete stanovit diagnózu protože obdobné projevy můžou mít různé spouštěče.V odborné literatuře sice naleznete kritéria,ktrá na Vaši otázku spolehlivě odpoví,ale ta řesí ovykle už poruchu.Navíc tato kritéria jsou také jen názorem jednoho nebo skupiny odobrníků-jako všechno-jsou obecná a nemusí ideálně sedět na jedince.Slouží jako vodítko a v případě že sednou bližší stanovisko by měl vydat odborník po vlastním posouzení.Má na to své složité postupy.Pokud poruchu špatně diagnostikujete a dítě mělo menší problém je to jen škoda.Zkrátka zachraňujeme co se zachránit dá.Pokud zjistíme že je to vnitřní charakteristika nebo porucha dítěte pak se pokoušíme problém odstranit nebo zmírnit vhodnou péčí a výchovou.Co se týče procent myslím že zastoupení názorů je vhodné-ne samospásné-ale vhodné měřítko.Osobnost učitele se může projevit,ale nevhodnou učitelku obvykle si myslím poznáte sami.Pokud není učitelka vyslovený tyran je nutné zvážit minimálně emoční labilitu a pro dobro dítěte se pokusit najít jeji zdroj pokud jej najít lze a není to čistě otázka charakteru.V případě charakteru nezbývá než o dítě láskyplně pečovat než z toho vyroste a vhodně ho vést.Já osobně se jako učitelka děsím problémů v rodině a poruchy samotné.Problémy v rodině se špatně odhalují a těžce řeší (je to práce s dospělými a ti mají vlastní hlavu) a je škoda když dítě kvůli nim zaostává.Určení postupu při poruše přenechám odborníkům,na její řešení nemám kvalifikaci.V takovém případě bych doporučila rodičům hodně číst a najít co nejlepšího odborníka. Často se jedná o poruchu látkové přeměny a špatného zásobení organismu látkami a i pokud jde například o mozek do jisté míry jej lze cvičit a dítě vést.Co se týče zavinění učitele v současné škole platí pro učitele pravidlo komunikovat s rodiči.Rodič své dítě v jistých otázkách zná přecijen nejlépe a ví jaké je a jak s ním jednat.Pokud jste narazili na rozumnou učitelku jistě se s vámi o tom bavit bude už pro dobro svoje a děcka samotného.Co se týče lhaní a agresivity ve školce tam to doma rodič správně odhadnout nemusí.Dítě může být doma jiné.Pak doporučuji si promluvit s dítětem zda mu ve školce něco vadí a pokud i po vyřešení těchto věcí problémy přetrvávají měl by rodič táhnout s učitelem za jeden provaz.Narazila jsem na případy kdy byly děti ve škole šikanované a proto jednaly agresivně.Ale i na chlapce který doma mamince tvrdil že mu ve škole ubližují a sám tam dětem ubližoval aniž by ho kdokoli ohrožoval,dělalo mu radost mít moc.Byl to můj spolužák.Také jsem zažila učitelku která šikanovala slabší děti a jejich reakce svalovala na labilitu dětí.Takže při řešení dětského světa Bůh s námi a ať jsou naše rozhodnutí správná a děti nám z toho co nejdříve vyrostou :) Přeji hezký den