Autor nevidí za hranice Prahy

Děti mi přešly po 5. třídě na osmileté gymnázium. Všem nám to přineslo ohromnou úlevu a neskutečné zvýšení kvality výuky.

Místní škola v obci je totiž velmi slabá, občas učí i uklízečka. Její současní žáci nyní prakticky žijí v ghettu, z něhož vede cesta ven jen přijímacími zkouškami na 8G a letos možná naposled budou moci jít na druhý stupeň do okresního města. Okolní obce vyžadují jako podmínku přijetí trvalé bydliště a okresní město také - jedinou výjimkou byl po každoročním tvrdém vyjednávání přechod na 2. stupeň, za nějž si okresní město nechává platit násobek skutečných nákladů. Místní slabá škola, jediná, do které mohou místní děti chodit, bude rozšířena o 2. stupeň.

Stáli bychom možná spíš o šestileté gymnázium, ale to není nikde v dojezdové vzdálenosti. Ta jsou totiž většinově jazyková a mé děti mají o jazyky mnohem větší zájem, než jaký může uspokojit jejich současné gymnázium. Chtěly by se učit jazyky víc do hloubky a učit se přímo některé předměty v jiném jazyce.

Tahle EDU chytristika o rušení míst na osmiletých gymnáziích může možná platit v Praze. Ale při současné roztřištěnosti školství a velmi nevyrovnané kvalitě škol jsou pro naše děti osmiletá gymnázia jedinou záchranou.

Anebo soukromé školy, kterých je tu taky dost - a které odvádějí z hlavního proudu mnohem více dětí než osmiletá gymnázia. Samozřejmě se to týká těch bohatších.