Re: Nejen sociální pracovnice,ale i soudkyně

Ahoj Radko.Děkuji Ti za podporu.Nejhorší je že vše (bohužel i budoucnost mé dcery a mojí)mají v rukou dvě instituce - sociální na ochranu dětí a soud kde má vlastně naší budoucnost jedna soudkyně,která se sice musí držet nějakého postupu,ale do hlavy jí nevidím.Působí na mne spíše lhostejným dojmem,no aby ne co jí je do našich životů,ona ho za nás dál žít nebude jen prostě nějak rozhodne.Možná si neuvědomuje že máme každý jen jeden a není možnost opravy nebo se vratit na začátek a říct si :" a teď si ten život prožiju jinak a s novými zkušenostmi.Můžeme si jen říct že život je moc krátký,čas letí,zloby je všude dost tak sakra ať už tohle skončí a můžu žít dál v klidu,pohodě,bez stresu a s možností připravovat dceru na její budoucnost,dospívání a chránit jí před vším čím si proházím.Mohu jen doufat a věřit." Věřit ve spravedlnost,lidskost a zdravý rozum všech těch orgánu,který mají ve svých rukách nás,naše další žití,užívání života a ne přežívání a živoření.
Minulý týden jsem byla na sociálce,šla jsem rovnou k vedoucí,ne se štížností,ale vyloženě s prosbou,aby už konečně hájili zájmy mého dítěte a ne manžela.Skoro po 2 hod. debatě ke které byla přizvána přidělená kurátorka (mimochodem paní vedoucí jí už ve dveřích oznamovala,že jsem si na ní přišla stěžovat,což jsme uvedla na pravou míru),mi byla položena otázka :"a co vlastně chcete po nás?" :-) Jsem si připadala,že mě vůbec celou tu dobu neposlouchaly a přitom jsem se snažila vylíčit vše srozumitelně a mluvila jsem česky :-) ale odpověď jsem měla:"co,no přece,aby jste vy jako zastůpci práv mého dítěte,apelovali na paní soudkyni,aby už bylo rozhodnuto o péči dcery.Vždyť podkladů máte k tomu dost a je to především i v jejím zájmu,který máte zastávat.Celé jednání se samozdřejmě neobešlo bez slz,ale budiž mi omluvou,že jsem vystresovaná,psychicky na dně a vyčerpaná jenže to jsem 35 letá ženská a co se teprve odehrává v té dětské hlavičce v pubertálním věku.Trošku mě sklidnil příslib že kurátorka se soudkyní promluví,vzápětí jsem se rozklepala jak sulc (nevím jestli bezmocností nebo zlobou),po sdělení,že má soudkyně dané směrnice podle kterých musí postupovat,že bez něj nerozhodne a když se po 4 nedostaví bude předveden (takže ho můžou nahánět třeba další rok).Jenže já kašlu na nějaký směrnice ať si přečtou Ústavu České republiky mě zajímá právo a né blbý směrnice (maj za to snad nějaké body a ohodnocení když rok a na 3 stání není rozhodnuto jen se to protahuje?)!!!! Dokonce ani kdyby kurátorce do zápisu sdělil,že souhlasí se svěřením dítěte do péče matky a ta to předložila soudu je to prý na nic a nemá to žádnou váhu ani vliv na postupu podle směrnic,kterých se prostě soudkyně musí držet.Já bláhová jsem pronesla a když to s ním sepíšu a bude to notářsky ověřené? Prý ani v tomto případě nemám šanci.Tak nevím,pocity mám smíšené a pořád převládá myšlenka,že by se to mělo brát jako rodičovská dohoda,že i během těch stání se můžou manželé dohodnout.
18.11. mám další stání,sice nevěřím,že poslední,ale za to jsem plná očekávání co vlastně teď bude a jestli vše bude pokračovat dalšími stání i po předložení neschopenky (20dní)s úrazem zaviněným jinou osobou a přiložením trest. oznámení pro ublížení na zdraví (mimochodem manželovo 9 za jeho život).Také jsem prolistovala internet na stránkách organizací na ochranu týraných žen,takže těch paragrafů na trest. ozn. bude víc.Jen doufám,že paní soudkyně bude vědět,že pokud manžel napadne fyzicky svojí manželku za účasti dítěte je to považováno za psychické týrání dítěte,ale já jí to raději předem připomenu,aby se zase nestalo jako když mi vytkla,že je moje vina,když se dcera zhoršila ve škole a před sebou měla papír o její dislegtii a ještě jí to říkala kurátorka (což na mne dělá opravdu dobrý dojem a vidím tak její velký zájem,aspoň jedním okem by mohla pročíst vše co jí předkládám,aby ta lhostejnost nebyla přece jen tak okatá).
No a jestli ani teď nebude vědět jak rozhodnout,rozešlu svůj příběh a pro mne ostudu soudnictví do časopisů,novin,televize k Ústavnímu soudu,prostě všude kam to půjde a pomoc ombucmana si nechám do (snad už) finále.
Tak mi držte palce ať ty díry v našich nedokonalých zákonech,hloupé směrnice,lidskou lhostejnost a nerozum pokořím.Jediné co mě drží nad vodou a odrazí,když už jsem na dně je ta moje holčina,to mi dává novou a opakovanou další sílu bojovat a nevzdat to.Jde přece o budoucnost mé dcery,mého jediného dítěte o které má přece každá máma strach sotva ho někde píchne a v tomto případě se ten strach nevyčíslitelně násobí.
Dana 35let - (která je možná naivní a stále věří ve spravedlnost a lidskost i když má pocit,že se jí zatím nedostává).