Nedělejte si iluze

Nedá mi nenapsat pár řádek o vlastních zkušenostech s našimi soudy a sociálními pracovnicemi. Mám asi štěstí, že jsem se setkala se ženou na svém místě = ještě dnes po 18 letech od rozvodu a po 6 letech ode dne, kdy se i mladší dcera stala plnoletou, se zdravím s naší sociální pracovnicí a odpovídám na dotazy jak se dětem vede. Takže to asi bude výjimka potvrzující pravidlo. Vždy mi poradila jak postupovat a naučila jsem se sebeovládání při jednání se soudy. Nevěřte že někdo bude zastupovat a hájit zájmy Vašich ( našich) dětí, je to jenom na nás, sociální pracovnice takových případů mají stovky, soudci a soudkyně si Váš spis otevřou v 99,9% případech až ve chvíli, kdy vstoupíte do soudní síně. Neví, co bylo minule, nezajímá je Vaše situace, situace Vašich dětí, nemají už ani snahu nějak to uzavřít v rozumném termínu. Byla jsem vždy unavená opakováním: ano, otec neplatí, s dětmi se nestýká, dárky nekupuje, narozeniny ani svátky, ba ani Vánoce nejsou pro něj důvodem ke vzpomínce na děti. Pracovat otec přece také nemusí, ten náš byl diplomat, později podnikatel- ale pořád tvrdil že nemá žádné příjmy a to u soudu pro Prahu 5 vedlo ke 4 odkladům jednání o výživném - aby si mohl najít zaměstnání. To jenom my musíme dokazovat co všechno naše děti potřebují - každou prkotinu včetně léku pro alergiky musíte mít s razítkem lékárny. Ani dnes, kdy se dá statisticky spočítat průměrný náklad na dítě, to soudy neuznávají a vy se jim musíte zpovídat z toho za co všechny ty nekřesťanské peníze označované v této zemi za výživné vlastně utrácíte.
Jako perličku uvádím: když jsme šly na obvodní oddělení Policie ČR oznámit zanedbání povinné výživy - tak si pánové nejdříve komentovali že " hmm 2.500.- Kč to teda platí hodně" a později ani nevědeli, že dlužníka mají v celostátním pátrání.
Také jsem zažila, že soudkyně měla námitky ¨proti účasti mé dcery ve věku 17 let a asi 5 měsíců na soudním jednání o výši výživného. Jenom proto, že jsem již byla obrněna trpělivostí a našla si patřičné paragrafy byla účast dcery po argumentech že za chvíli se bude muset zastupovat sama, bude volit, bude trestně odpovědná atd. - jí bylo laskavě povoleno zůstat v soudní síni. Také jsem zažila přiopilou soudkyni v době projednávání BSM, v cca 10:30 a před jednáním z její kanceláře vyšel právní zástupce mého bývalého manžela - vědet tenkrát to, co vím dnes....
Stalo so nám také, že navzdory tomu že otec byl odsouzen k podmíněnému trestu s podmínkou 2 roky, tak nakonec protože jeden jeho chytrý kamarád z vyšetřovačky seděl na spise půl roku a schválně v době po vypršení podmínky - navzdory tomu, že žádné dlužné ani běžné výživné nebylo uhrazeno, což jsme soudu doložili - " soudu se nepodařilo ve lhůtě 1 roku od vypršení podmínky ověřit, zda splnil, či nesplnil a má se za to že splnil" - to vše v souladu s našimi zákony.
Otec nám zmizel v cizině, mým dětem dluží cca 250 tis.Kč, dalším dvěma dětem z dalšího manželství částku téměř stejnou ale s tím rozdílem, že tyto děti ještě nejsou plnoleté. Má snaha zadržet jej na letišti při odletu s pomocí cizinecké policie se minula účinkem - nemá zákaz opustit území ČR. Takže si i ten exekuční výměr můžeme dát zarámovat - tramvajenku dětem nikdo nedá zdarma, sociálky jsou opravdu jenom pro ty na hranici životního minima a tak musíme být po právu potrestány za to, že si zvyšujeme kvalifikaci, po večerech studujeme cizí jazyky, dřeme do úmoru abychom dětem nahradili i tatínka. Peníze nejsou všechno, ale bez nich dnes naše děti nemohou obstát v silné konkurenci. Proč na každého dlužníka platí penále a úroky z prodlení? proč neplatí v případě neplatících otců?
Dnes jsem ráda, že mám jenom jednu jizvu po domácím násilí na tváři, v duši jich bylo více, ale koneckonců můžu být ráda, že
mi nezlámal žebra jako své druhé manželce a jsem ráda, že od 1.7.2005 skončilo moje martyrium s výživným. Nikdy více žádný sňatek ( i když již delší dobu žiji v pohodovém vztahu ), rozvod a české soudy.
Pro toho pána, co komentoval výběr partnera:
Také jeden jako MUDr. Macek - za to, že nám otcové neplatí, že nás muži mlátí můžeme jenom a jenom my, prostě jsme se zachovaly nezodpovědně při výběru partnera a otce svých dětí.
Tak si někdy myslím že naše zákony udělaly z neplacení výživného nejpopulárnější sport mezi českými muži. Jinde by se možná otec styděl přiznat že na své děti neplatí, zde je to ještě stále bráno jako částka na zvýšení životní úrovně bývalé manželky.
Hlavu vzhůru a spoléhat se pouze na sebe - jsme matky vlčice a své děti neopouštíme.
Pevné nervy všem rozvedeným samoživitelkám ( stále se nám tak říká?)přeje Alena