Re: Z pohledu času

Petro....To že několikaměsíční dítě "čeká" až ho rodič odnese na WC (lavor, nočník) a pak teprve vykoná potřebu, je nemožné a to z toho důvodu, že několika měsíční dítě, ještě není schopno ovládat vyprazdňování. Toto se začíná postupně učit (a je toho hlavně fyzicky schopno) až zhruba po roce života. Do té doby se dítko vyprazdňuje nekontrolovatelně . Je logické, že když ho Bora strká pokaždé když se probudí, nebo po jídle, nebo když začne plakat, kňourat (vydávat signály), tak se většinou musí trefit do doby vyprazdňování, protože několikaměsíční dítě skoro nic jiného nedělá:)
Jde jen o to mít tu trpělivost a čas neustále s dítkem běhat k lavoru. Když se nad tím zamyslím, tak bych s touto metodou asi celý den nic jiného nedělala, než upřeně sledovala miminko a čekala na signál, kdy mám vyběhnout:))) Jelikož jsem i na mateřské poměrně dost zaměstnaná a má dcera hodně času tráví s babičkami, tatínkem, mou sestrou, tak si nedokáži dost dobře představit, že by oni byly ochotní (místo hraní si s ní, chození na procházky a podobně), ji jen sledovat a čekat až začne čůrat (kakat:).
Určitě se Bořino miminko naučí po dosažení určitého věku velice rychle chodit na noční, ale jinak mi tato metoda připadá pro praktický život nepoužitelná.
Je to jen můj osobní názor, tak zatím nehledejte odsuzování, nebo kritiku, prosím...