Závist není dobrá vlastnost.

Milá americká maminko, normálně jsem hrdá na to, že nejsem závistivá osoba ,a výdobytky a radosti světa druhým spíš přeju, ale po přečtení vaší krásné reportáže mě nezbývá si přiznat, že závidím. Mé oko se vzpírá si přiznat, že našeho Komenského někde dovedli takhle k dokonalosti ,jak píšete.je to vůbec možné ? Není to jen taková UTOPIE pro rodiče s dětmi n azákladní škole ? Určit si nevymýšlíte ? Ani větu ? Jediná oblast , která mě, jako najednou hnusně závidějící osobu
" potěšila " , je úroveň jídla .
Hm, zasmála jsem se v duchu, taky tam něco není v pořádku Cha, cha, ! - a pak jsem si smutně vzpoměla na kaloricky vyvážené, vitamíny obohacené a dle tabulek připravené obědy v naší školní jídelně, kde je asi o sto dětí najednou víc, než je únosné , fronty až k východu a pro neuvěřitelný randál neslyšíte ani pípnout kreditní obědovou kartu. Mí kluci jídelnu ze srdce nenávidí....
A bojím se , že stejné je to i se vzděláním u nás.
Hodnotné, pečlivě tabulkově vyvážené a důležité informace ,připravené k vyučování opravdovými odborníky / ? / jako je matematika, jazyky, zpěv, tělocvik a jiné " lahůdky " jsou servírovány v nevhodném prostředí , na ošklivým talířích, děti jí špinavými příbory a neslyší vlastního slova. Jaký div, že jim pak vyučování nechutná !