Realita

Ahoj!
Držím ti palce. V říjnu se nám narodil druhý syn Martin. Jsou s bráškou o 2,5 roku ( v březnu budou Honzovi 3) a myslím si, že je to tak akorát.
Bydlíme na malém městě 25 km od Prahy, kde jsem také pracovala a denně dojížděla vlakem do Prahy. První těhotenství bylo v pohodě. Vše jsem spolu s manželem sledovala, chodila cvičit do Pomadu apod.- nadšení rodiče. Honzík se narodil v Neratovicích. Bohužel nechodil plavat, protože takový odpor k vodě jsem ani nečekala. Vyzkoušeli jsme různé způsoby mytí, ale vždy to byl spíš boj, než mytí v poklidu. V noci jsem se nevyspala a myslela jsem si že hůř už nemůže být, a proto jsme se časem pokusili o druhé mimi.
Podařilo se. Ale nastal problém. Nejenže mi bylo špatně až do 5měsíce, ale rada, že mám co nejvíce odpočívat, šla jaksi mimo. Na sledování těhotenství, cvičení a různé kurzy nebylo sil ani času. Dokoupení výbavičky, jsem chtěla nechat na léto. Ale přišly povodně a bylo po klidu. My jsme přežili v pohodě, ale centrum města, včetně obchodů bylo vytopené. Tak jsem si řekla, že nějak bude a věci dokoupím později (to hlavní jsem měla po Honzovi, včetně postýlky). No a 25.října se narodil Martínek a to tak rychle, že jsem sama byla překvapená.
Po příjezdu domů jsem zjistila, že vlastně vše mám a to co chybělo jsem pak s chutí dokoupila.
Doma jsem byla překvapená, jak všechno zvládáme. Malý sice nemá klid, neboť Honza mu nedá pokoje. A tak křik, bouchání apod. je u nás na denním pořádku. Martin vše s nadhledem sleduje. Koupání je v poklidu a teď i s úsměvem a já se v noci vyspím. Ale nejlepší je doba, kdy Honza po obědě 1,5hod spí a Martin také. Mému tvrzení, že se dvěma dětmi je to lepší než s jedním, nikdo nevěří, ale u nás je to pravda.