Re: jen tak pár slov...

Dobrý den Ájo!
Letos v lednu jsem onemocněla RS. Hned od začátku bylo podezření na tuto nemoc. Nejdříve mi ale diagnostikovali neuroboreliosu. Během léčby antibiotiky na infekčním se mi stav zhoršil, udělali mi druhou lumbální punkci a tam už se RS "ukázala". Nakonec se zjistilo, že tuto nemoc mám pravděpodobně již 12 let. Teď jsem doma na neschopence, ale jdu do invalidního důchodu. Není to dobrá perspektiva (za dva dny mi bude 31), ale co mám dělat. Stále mě brní ruce a nohy. Jinak vypadám "dobře". Hezky jsem ztloustla po prednisonu, mám hezčí barvu, protože nesnáším teplo, které teď je, ...
Ale proč píši. Máte pravdu v tom, že člověk si úplně přehodnotí žebříček hodnot a pozná pravé přátele. Mám štěstí, že mám úžasného manžela, jsme spolu 12 let, a dvě zdravé děti. Měla jsem, bohužel měla, úžasnou přítelkyni (spolužačka ze střední školy, doktorka), která mě od začátku nemoci držela nad vodou. Řekla mi vždy vše na rovinu a to si myslím, že je taky dost důležité, nezatajovat, co nás jednou třeba čeká. Bohužel před 14dny zemřela. Je to pro mě velká rána, protože to byla kamarádka, kterou jen tak někdo nemá. Teď mi je strašně, ale jak mi říká manžel, mám jeho a děti a život jde dál.
V této nemoci platí dvojnásobně přísloví, v nouzi poznáš přítele.
Lidí, kteří Vás pochopí a nelitují je málo.
Mějte se krásně a v rámci možností "zdravěji".