Re: Pro Jarku

Jarko, to je mi moc líto...To, že šel na ubytovnu a ne k ní je zajímavé...Život je pestrý a může to dopadnout jakkoli...V této chvíli to ( podle mně ) můžeš ovlivnit právě jen tím, že to nebudeš nikterak ovlivňovat... Snažila ses, dělat pro manželství maximum a snažila ses udělat i maximum pro jeho udržení. Asi právě proto, že jsi kdysi zažila také "románek" dokázala jsi se na situaci podívat i z druhé strany a byla jsi ochotna odpustit... Někdy je těžké zvládnout při dvou dětech situaci i ekonomicky...Snaž se ale teď co nejvíc myslet na sebe. Zkus si každý den udělat alespoń malou radost, aby ses měla na co těšit... Některé "radosti" jdou pořídit i bez peněz.. Třeba přečíst si hezkou knížku s knihovny, nebo pomůže dobrá hudba, nebo projížďka na kole, nebo pokec s kamarády a určitě máš nápady na to, co Tě těší. Já vím, že možná můžeš namítnout, že na to teď nemáš náladu, ale zkus se do toho, co by Ti mělo udělat radost nutit. Každý den si řekni, jakou maličkostí se odměníš a zkoušej to třeba měsíc...Další věc, kterou si určitě dopřej jsou lidi...Když to bude trochu možné, jdi někam s kamarádkou a bav se. Zkoušej to. Já vím, že někdy je těžké "se urvat" z kolotoče povinností, ale nenech se tím zahltit. Pro děti bude lepší trocha nepořádku doma a studená večeře, ale spokojená máma, se kterou je legrace a krásně se s ní povídá, než sterilní domácnost prosáklá smutkem.
Stalo se mi neco podobného a tak se Ti jen snažím říct, že jsem nikdy nevěřila, kolik toho člověk může unést a dostat se z toho...Kdyby bylo hodně zle ( ale teď se to už možná spíš obrací k lepšímu...alespoň doufám ), takže kdyby byla velká depka, mohou pro její překlenutí pomoci i prášky ( na spaní i na zklidnění tenze )
Jaruško, držím Ti palce, budu na Tebe myslet a přeji Ti hodně síly a trpělivosti.
Kdyby Tě napadlo, jak Ti mohu pomoci, nebo kdyby sis chtěla jen popovídat - ozvi se :-)