To jsem asi psala ja, ne?

Asi je nas vice, ktere zazivame podobne pocity. Nase krasne, rozkosne, miloucke a prece tak sladke deticky prece nemuzou byt takovi tyrani... Muzou...Tedy alespon nekdy, tedy predevsim v noci ci v dobe kdy jsme nejvice unaveni. Ten pocit bezmoci vami clouma a rikate si kde se to ve vas bere...A pak nahle prijde zachrana, obycejny pruh latky, trochu cviku s uvazem a to ukricene miminko je najednou jak milius. Myslim, ze nebyt neho, asi bych se uz lecila na nervy. Jestli muzu radit, vykaslete se na divne pohledy lidi, oni si zvyknou a kdyz ne, je to jejich problem, nevi co je dobre. A MY JO!!! A ty reci, ze ma chudacek miminko zkroucenou pater taky znam (jestli pak vite, jakou polohu zad melo miminko v brisku...?), mi jeste rikali, jestli se nebojim, ze se mi miminko udusi. Neco v tom smyslu, ze jsem krkavci matka.(?!) Na druhe strane jsem zazila i mnoho pekneho a spousta lidi si ze mnou zacala povidat, teda spis ti starsi, ze je tak nosili jejich maminky a jak je to pekne, ze se ty dobre veci vraci.
Tak hlavu vzhuru a pekne noseni preji.
Isabela
P.S. Pripadny kontakt na prodejce satku
www.vatanai.cz vatanai@vatani.cz