ve školce nic, ve škole všechno

Trošku se mi zdá, že je problém v našem škoství a pojetí školky a školy jako takové. Ve školce si děti jen hrají a malují, paní učitelka se vším pomůže, povinnosti nemají vlastně žádné. Potom najednou bez varování přijde škola a úplně jiný systém a režim, vysoké nároky ve všech směrech, pro šestileté dítě to musí být velký šok. Zdá se mi tento systém vůči dětem bezohledný, mimo jiné vede ke zbytečným odkladům. Nebere ohledy na individuální vývoj dítěte. Jedno dítě si dokáže v pěti letech bez problémů připravit věci na kroužek, obléct se rychlostí blesku, či samo nakoupit v obchodě za rohem, ale v první třídě má problémy se psaním nebo čtením. Jiné dítě je v učení "v normě" nebo i napřed, ale samostatné nebude ani v deseti letech. Ale klasická škola chce, aby děti byly dobré nejlépe ve všem, v samostatnosti i v učení, je to tak totiž jednodušší, i když naprosto nemožné, navíc klasická škola je k samostatnosti ani nevede. (Pravdou je, že učitelé umí lépe pracovat s prvním typem dítěte.) A doma se na nedostatcích může pracovat, ale přesto toho ovlivníte pramálo, alespoň sama mám tu zkušenost, každé dítě je prostě jiné, vím o čem mluvím, sama mám doma takové dva extrémy.
Nechci, aby to vypadalo, že chci veškerou zodpovědnost za své děti přenechat škole a školce, vůbec ne, jen bych ráda, aby z mých dětí vyrostli úspěšní lidé i přes to, že mají své problémy a nedostatky. A tomu by školka i škola měla pomáhat a ne házet klacky pod nohy.