A co my?

Vážená paní Štromerová,
myslím si, že takové porodní domy by byly hezké a příjemné, také bych v takovém zařízení ráda rodila. Ale zároveň ve mně Vaše aktivity vzbuzují určitou obavu: co bude s námi, ženami, které nejsou tak docela v pořádku a nemohou očekávat nerizikové těhotenství a bez jakýchkoli komplikací probíhající porod?
Bojím se, že když se Vám podaří zakládání porodních domů prosadit, všechny milé, ochotné a lidské porodní asistentky se seberou a půjdou pracovat do nich. Každá, která by ráda vedla porody pokud možno přirozeně, z klasické porodnice zmizí, jak jen bude moci. A i z těch porodnic, které dnes pracují docela přijatelně (např. v Brně v Bohunicích i na Obilním trhu) se zase zpátky stanou "výrobny" maminek a miminek, protože tam nezůstane nikdo, kdo by si s nějakým lidským přístupem dal práci. Ačkoli bych porodní domy ostatním ženám přála, sama za sebe z nich mám docela strach.
Pokud jsem to správně pochopila, já sama bych např. nebyla přijata do Vašeho CAPu, ani kdyby moje druhé těhotenství probíhalo sebelíp (jakože neprobíhalo), kdybych byla z Prahy a kdyby CAP v té době fungoval - první totiž bylo ukončeno císařským řezem. Já bych ale i přes to chtěla rodit přirozeně, nebo alespoň v rámci svých možností co nejpřirozeněji! Bez protržení vaku blan, bez oxytocinu a spasmoanalgetik (o kterých jsem se dozvěděla až později z porodopisu) atd.., nebo bych to alespoň chtěla mít řádně zdůvodněno, tak, abych se s tím dovedla vnitřně smířit. Musím říct, že ačkoli jsem měla výhrady, pořád ještě to na brněnském Obilním trhu bylo proti jiným porodnicím docela prima - mohla jsem si chodit, mohla jsem pít dle libosti, ani jíst mně nikdo nezakazoval, mohla jsem si zvolit polohu (dokonce i když jsem měla kapačku, byla jsem povzbuzována, abych si v rámci možností na porodnickém lůžku našla co nejlepší pozici), po porodu jsem si mohla dojít do sprchy a na záchod dle libosti, synka jsem mohla přiložit ke kojení, manžel mně mohl aktivně pomáhat, dokonce slíbili, že by ho nevyhnali, ani kdyby došlo na císařský řez v celkové narkóze... Šlo to. Ale jak bude asi probíhat můj případný třetí porod, pokud do té doby v Brně vznikne porodní dům?
Já vím, že zdravých žen s bezproblémovým těhotenstvím a porodem je většina, takže je asi snaha napřed řešit zájem většiny. Ale na druhé straně si myslím, že my, které problémy máme, jsme zbytečnými zásahy ohroženy mnohem víc - ono to svádí, nějak to "spravit", když to neprobíhá "dokonale" a když to dokonce máme černé na bílém potvrzeno, že problémy byly, jsou a nejspíš i budou. Šupneme tam oxytocinek, aby se nám to pěkně urychlilo, když to nechce jít samo dost rychle! A taky miminku prostříháme větší cestičku, ať se tak dlouho netrápí! A přikápneme spasmoanalgetika, ať se netrápí maminka! Všechno zařídíme! A kdyby to jó nešlo, tak to fikneme, stejně už tam jeden císař byl, tak co... Jak se vyjádřila jedna moje kamarádka, která rodí snadno a rychle: "No, ono se tam (U Milosrdných bratří) sice dá rodit jenom na koze na zádech, ale těch 10 minut to vydržím." Jenže zdaleka každá nerodíme jen 10 minut - tahle "bezproblémová" paní se bez porodního domu (dle svého názoru) obejde docela snadno, protože porod pro ni opravdu není problém, bez ohledu na to, v jakých podmínkách probíhá. Ona prostě porodí, a je to. Ale kdo má nějaké komplikace, většinou si nepřeje ještě další v podobě direktivních doktorů a "vševědoucích" porodních asistentek. Co si o tom myslíte?
Kromě toho nevěřím tomu, že se lidský přístup nedá "zařídit" i v normálních porodnicích. Spousta věcí už se daří (pěkné porodní pokojíčky, kde je rodička s manželem od příjmu až do odchodu na šestinedělí, různé míče, ribstoly, látkové "liány", porodní stoličky, masážní strojky, vlastní sprchy, vany, možnost pití a jídla, volný pohyb, volba polohy, ošetření dítěte vedle matky (i když později ho přece jen na pár hodin odnesou, to mě docela zaskočilo), přikládání k prsu krátce po porodu, přítomnost lékaře jen při komplikacích nebo na šití...). A jsem přesvědčena, že ten zbytek by se dal časem zařídit taky. Kdyby ovšem ochotní lidé z porodnic neodešli do nově vzniklých porodních domů, kde to jistě půjde snáz. A některé věci by snad měly být samozřejmostí všude - ačkoli některým ženám asi vyhovuje, když lékař udělá, co pokládá za nutné, a nezatěžuje je podrobnostmi nebo nutností rozhodnout se, žádnou by asi nětěšilo, kdyby jí odmítl vysvětlení, o které ona přímo žádá; ačkoli některým ženám asi vyhovuje, když dostanou oxytocin, "aby to šlo rychleji", žádné by asi nevyhovovalo, kdyby ho dostala proti své vůli; ačkoli mnoha ženám možná nijak zvlášť nevadí, když se kolem nich "motá" spousta zdravotnického personálu, asi by každá byla raději, kdyby k nim chodila jen jedna porodní asistentka a jeden lékař z každé služby; tak bych mohla pokračovat dál. S rodičkami by se prostě mělo jednat jako se svéprávnými a citlivými lidmi i v normální porodnici a nevěřím tomu, že to nejde.
Nechci brojit proti porodním domům - bylo by to ode mě sobecké. Na druhé straně bych byla ráda, kdyby někdo myslel i na ženy, které se do porodních domů nebudou moci dostat, a přitom by i přes to rády rodily přirozeně - vlastně bych chtěla, aby někdo myslel i na mě. Sama nevím, jak nejlíp by se to všechno dalo zařídit a vymyslet ke spokojenosti všech, a zajímalo by mě, jestli někdo má nějaký dobrý nápad, jak na to. A mám strach, že až se pro ostatní zablýská na lepší časy, bude to pro mě spíš poplašné zvonění.

Jorga Cidlinská