Juliáne,

Váš dotaz asi patřil mně, oslovení "Jiří" u mého příspěvku bylo pro p. Jiřího, nikoliv můj podpis.
Pokud jde o lékaře, samozřejmě je navštěvuji,i se svými dětmi. Ale právě proto mám spoustu ošklivých zážitků (zbytečně), viz znásilňování dětí při stahování předkožky v předškolním věku. O medicíně vím své (máme v rodině lékařů až dost) a proto raději navštěvuji homeopata.
Samozřejmě pokud mám zlomenou ruku, infarkt, nebo mě bolí zub, jdu k lékaři. V tomto jsou prostě nezastupitelní. Jen mi vadí, že mluví už úplně do všeho a přivlastňují si právo o vás rozhodovat a co víc- berou to právo nám, "obyčejným lidem", které považují pomalu za nesvéprávné. Tvrdí, že "tomu nerozumíme" a rozhodují o nás za nás. Pasují se mnohdy za polobohy a většina populace jim to baští. Já ne. Lékaři jsou lidé. Nic víc. Stačily mi dva porody v postsocialistickém zdravotnictví. Něco strašného-hovořím o přístupu k rodičce. Lékaři rozhodovali o tom, co vás bolí a co ne, kdy a jak máte rodit, kdy má dítě dostat najíst.....atd. Jak se pacient cítí, to je přece fuk!

Ale abych zase všechny neházela do jednoho pytle:
Někteří lékaři jsou opravdu LIDÉ s velkým "L"-a i s takovými jsem se setkala. Ti, kteří nezapomněli, že pacienti nejsou jen číslo v kartotéce, nebo-ještě hůře-položka v účtu pro zdrav. pojišťovny. Lidé na svém místě, jak kvalifikací, tak (a to hlavně) lidsky. Lidé, kteří pochopili své poslání. Tak to velmi obdivuji. Žel, je jich moc moc málo.