Re: zítra jdeme na zákrok

Chodím po světě 47 let a problematikou se zabývám od doby kdy jsem měl také problémy s předkožkou.Shrnu-li to obecně,řeknu,že někdy je potřeba uříznout větev,aby strom dobře rostl.Chápu velice dobře,že ženy považují své děti za součást sebe sama a bytostně je chrání před jakoukoliv bolestí,ale je potřeba na věc nahlížet i s druhé strany.Já své matce dnes vyčítám,že mě nenechala v dětství obřezat.Ona tvrdí,že o něčem takovém ani netušila a nikdo ji to nenabídnul.Svět je drsný a po bolesti příjde vždy úleva.Pochybuji,že se bude syn matce svěřovat, až bude v pubertě ,že se mu trhá krátká uzdička,že to bolí a krvácí a proto že se bojí navázat kontakt s dívkou svého srdce.Na to je třeba myslet už když je malý.Budete-li mít dceru,určitě byste nechtěli,aby si vám stěžovala na gynekologické potíže,nebo na to,že ten její nevydrží.To vše nebude potřeba řešit,nebude-li předkožka.Dnes už nehrozí,jako dříve,že okolí bude nositele holého pindíka přiřazovat k izraelitům.Spousta žen stejně nepozná,je-li jejich partner obřezán a vsoupíte-li do společné sauny nebo naturistickou pláž,všimnete si že převážná většina mužů má žalud penisu obnažen aniž by byli obřezáni.Před pár lety jsem se odhodlal podstoupit zákrok protětí uzdičky a zkrácení předkožky o třetinu.Je to perfektní pocit,ale ten jsem mohl mít už dávno.Myslete,maminky,na budoucnost svých synů i dcer!