Re: Pod to se ti podepíšu

Kubulo,
s tou podporou je to zajímavý... je fakt, že u mého druhého manželství to tak nějak podobně bylo.
On teda manžel ty věci dělal, ale neodpustil si nikdy poznamenat, že to dělá "za mne" a já "nedělám nic". Argument, že živím dítě a dost podstatným způsobem i jeho byl pokládán za podružný a nedůležitý.
A teď pozor. Jeho matka i POTÉ, co jsme se rozešli, chodila za mnou a vykládala mi, že se manželovi vůbec nediví, že se se mnou chce rozvést (přitom on nechce - chci já, on je proti), že jsem strašná ženská, že neuklízím, nevařím...
Já: "Ale já vydělávám prachy a v rámci možností se věnuju dítěti. Přece nebudu dělat všechno já a on nic!"
Ona: "Já jsem to taky zvládala. Jednou jsi máma musíš."
Já: "Ale tady nejde o dítě, dítě je v pohodě, jde o to, proč bych měla manželovi zabezpečovat veškerej servis a on nedělal NIC! Já pracuju, starám se o dítě, to jsou DVĚ zaměstnání, mám mít ještě třetí (domácnost) a on NIC?"
Ona (mmch. vskutku kuriózní odpověď): "My jsme ti ho nenutili! Já bych si takovýho chlapa nevzala!"

I po téměř dvou letech od rozchodu se tváří, jako kdybych já byla ta ošklivá, co od manžela něco chce a nějak ho vydírá či co, protože i když jsem hrozná, nejhorší, tak se NECHCE rozvádět (vždycky týden chce a pak ho to přejde).

Nevím, nějak tomu světu asi nerozumím.
Když jsem tak hrozná, proč není rád, že se mne může lehko zbavit? :o)