Re: Sorry, ale nesouhlasím

Ahoj Antonie :o)
Ono je asi těžký říct, jestli je člověk šťastnej tak, jak je, vždycky je něco, co se dá měnit k lepšímu, ale v principu ano, myslím si, že jsem ráda za to, jak to je. To, co můžu sdílet s manželem, sdílím s manželem, to co ne, sdílím s jinými lidmi a myslím, že on to má zrovna tak.
Jsem v tomhle asi fakt "hippík", já moc neuznávám takové to "budeš mi patřit, mám na tebe papír", myslím, že člověka nikdy nejde vlastnit, a tak si na něj logicky nedělám žádné nároky. Vztah mezi dvěma lidmi je pokaždé jiný, protože ti lidé jsou jiní, a tak je i jiná láska třeba mezi mnou a manželem, mnou a sestrou, kamarádem, kamarádkou. Nikdo ti nemůže dát úplně všechno a já to taky po nikom nechci. Myslím, že naše manželství celkem funguje, i když si občas asi lezeme na nervy jako všude. :o)
Je fakt, že v těhotenství a během kojení jsem v tomhle ohledu trochu slevila a někdy jsem trochu "žárlila" na holky, co byly hubený a hezký, protože já byla koule sádla. Teda, nežárlila jsem na to, že s nima manžel někam šel, spíš mi třeba vadilo, když jsme byli s manželem a jeho kamarádem v hospodě a kamarád řekl o jedné manželově bývalé holce, že mu připadá sexy a manžel mu to odkejval. Já si v sedmým měsíci moc sexy nepřipadala, tak mě to docela naštvalo. Kdyby si to říkali někde stranou, když u toho nejsem, bylo by mi to buřt. :o)