Nemáme občas u svých potomků "zpoždění"?

Myslím, že mamahotely souvisí tak trošku s jedináčkovstvím a s pozdním příchodem potomků. Už několik let vnímám zajímavý trend: rodiče se vezmou pozdě a potomek se jim narodí v době, kdy mají oba partneři život dávno zaběhlý. Nechtějí a mnohdy nemůžou z dosavadního způsobu života jen tak "vystoupit". Dítě je mnohdy čímsi navíc, co vztahy těch dvou komplikuje, a tak se z dítěte udělá "malý dospělý". "Je už ti přece pět let. Určitě zvládneš být doma celé odpoledne a večer sám. Určitě zvládneš vysokohorskou túru,vždyť už půjdeš do školy..." apod.

No, a pak přijde puberta. Dítě chce samostatnost a ejhle: vždyť my, rodiče, jsme si ho, chudáčka , ani neužili! A nastane opečovávání, které jsme jaksi nestihli v batolecím a školním věku...

Osobně se domnívám a důsledně praktikuji ve svém rodičovském životě, že malé dítě patří k mámě a velké do světa, aby se "otrkalo." Malé dítě má právo na krásné dětství u mámina klína a větší na samostatnost. Nejstarší dcera mi před dvěma lety jako 16letá studovala v zahraničí (tam se musela o sebe se postarat, ať se jí to líbilo, nebo ne!), zatímco mladším dětem čtu ještě občas pohádky a chystám svačiny. Obojího si velmi užívám. Ale chystám se, že až ti mladší dorostou, pofrčí do světa taky. A že by se později sami neuživili? Jen žádný strach! Nepodporujme v nich lenost a nízké sebevědomí! Brigád, a mnohdy docela zajímavých, existuje bezpočet (vím od těch, kdo se tak živí). Přeju hezký den!