Mostecká nemocnice

Taky chci přidat svoji zkušenost s Mosteckou nemocnicí.Jsem už starší mamina 39 let,mám dceru,která by už mohla taky rodit,ale pokud by chtěla využít tuto nemocnici,nacpu ji násilím do auta a odvezu kamkoliv ale jinam.V květnu 09 jsem otěhotněla s mým druhým manželem,na miminko jsme se těšili,bohužel 21.8.jsem byla na genetickém uz a tam zjistili,že je miminko už 4tt mrtvé.Bylo to odpoledne a doktorka zavelele okamžitě do nemocnice,musí to rychle ven.Byla jsem tak zpitomnělá,že místo abych se nechala odvézt do nejbližší nemocnice v Praze,chtěla jsem domů pro věci a pak sem do Mostu.Jaké bylo moje překvapení když mi paní doktorka v M.sdělila,co by tam se mnou navečer dělali,ať přijdu až ráno na 7hod,na lačno...Přišla jsem.Dole mě sestra přijala a asi do 10hod jsme s manželem na pokoji čekali na lékařku.Když se konečně dostavila,nejdřív se naštvala když zjistila,že jsem byla v Praze na UZ,prý ho oni dělají taky(nevím jak jsem to mohla vědět i tenhle UZ byl z mojí hlavy moje doktorka ač jsem starší mi o něm neřekla) a pak mě sjela jakto,že nemám internu...no to taky nevím,neumím si ji udělat sama...a poslala mě na pokoj bez nějaké informace co se bude dít.Postele,pokoj nebo jednání sestřiček už tu byli popsané,jen potvrzuju,že to není žádná pomluva.Opět jsem s pochodujícíma nervama,hladová, čekala co se bude dít...podotýkám,že jsem byla stále těhotná a bez kapky vody od večera.Pak se dořítila sestra honem jdeme na internu.Se mnou byla přijatá paní tak 70let,Alzhaimra jak vyšitého,poznala jsem to i já jako laik.Místo aby ji něco vysvětlili,začali ji strkat na kolečkové křeslo,paní zmatená,nevěděla co se dějě,nešťastná že nemá kabát a jde domů....no dorazili jsme se sestřičkou na internu kde jsme asi hodinu čekali na doktora,který nám udělá internu.Byla s náma sestřička která snad jediná se k nám chovala jako k někomu kdo potřebuje pomoc a ne kdo ji obtěžuje,vysvětlila mi,že se nesmím najíst ani napít abych mohla jít na zákrok.Dorazili jsme na pokoje ve 12hod,všude oběd,já nic,paní s A.ho dostala na stůl,zavřený v té termoizolaci ani ji nikdo nesdělil,že je to její jídlo.Naštěstí jsme tam byli na pokoji další 3,takže jsme ji dali najíst a hlídali ji když šla na WC protože chudák nevěděla kde to je a kam se má vrátit...myslíte,že to některou z těch sester na sesterně zajímalo?Teď se vrátím ke mě...čekám,nic...asi ve 2hodiny přišla sestra ať si jdu koupit něco k jídlu,že to dneska doktoři už zabalili...no kdo nezažil ten pocit kdy víte,že máte v sobě mrtvé miminko a dva dny se s váma nic neděje...nepřeju vám ty noci...odpoledne další zážitek.Babi jak ji říkáme nám odešla na WC v době kdy jsem zdřímla a mladé holky byli někde čudit.Najednou slyším strašné nadávky typu vy se neumíte vychcat,co jste prase nebo co...kdo to po vás má uklízet...babi asi nestihla dojít na WC a počůrala kabinku nebo prkýnko...nevím.Když jsem sestru okřikla,že má paní A.tak mi bylo řečeno,že ona tu není od toho aby dělala chůvu....
večer jsme přežili,ráno vizita kde se dovídám větu od paní doktorky...vy ještě nemáte po výkonu???Začala jsem si říkat jestli oni nechtějí abych si to udělala sama!!!
a zase bez jídla a čekám co bude.V 11 hodin ke mě přišel první doktor,představil se mi(byla jsem už tak otupělá,že mě velmi mrzí,že nevím jeho jméno!) a s velmi milým chováním mi řekl,že je můj anestiolog a že mě hezky uspí,nemusím mít strach a že se za chvíli uvidíme...první milý ,chápající člověk v této nemocnici.Pak přišla sestra která mi pichla oblbovák a zase s nic nedělo...najednou dojel zřízenec,žoviální typu tak jedeme,mě se ulevilo a říkám tak doufám,že mě někde neztratíte...myslela jsem,že jedeme daleko...jaké bylo moje překvapení když se mnou odjel jen kousek na chodbu,takže jsem ležela a bylo na mě vidět z chodby kde chodili návštěvy pacientek...k jedněm dveřím byla přirazená postel,dovnitř by neprojela futrama..ještě si říkám kde je pacienka...najednou vyšel ten můj zřízenec,přez sebe nějaký igelit a v náručí nesl ženu po zákroku,mrskl s ní na postel,něco ještě říkal do dveří za sebou,pak odsunul postel vedle do chodby a pacientku konečně přikryl...a co myslíte...mě šoupl k těm dveřím se slovy...půjdeme na kozu.Pod oblbovákem jsem nějak došla ke koze,vylezla na ní.Ještě že tam ten zřízenec byl jinak bych slítla,přece jen jsem měla pěknou opici.Na to mi sestra říká:nedávejte mi ještě sem ten zadek,mám to tu od krve,musím to otřít.Pak se bavili s doktorem,že jim už cosi došlo a já se jen modlila,abych usla a měla dost narkozy a náhodou se nevzbudila....
Vzbudila jsem se když mě přiváželi na pokoj kde čekal manžel,který viděl ty pacientky na chodbě a byl dost vyděšený co se tu děje.Dal mi pod hlavu aspoň polštář a napít.asi za hodinu jsem prosila sestru,že se potřebuju umýt protože mi vložku dali na břicho a já si to po té narkoze nevšimla.Poslala mě do sprchy,že kdyby něco ať zavolám.V 5 přišel doktor a propustil mě...bez prohlídky jestli moc nekrvácím.Bez antibiotik i když jsem měla v sobě dlouho mrtvé dítě,bez informací co a jak jen se slovy,že po neděli(byl pátek)můžu do práce.Antibiotika mi musel nasadit za 3dny gynekolog protože mi začínal zánět.Tolik moje zkušenost.Nemocnice je stará,zašlá a podmínky snad jak za Hitlera...a přístup k lidem je jako někde na porážse ke kusu masa.Jestli ještě někdy budu potřebovat pomoc,tady ji hledat nebudu.