Re: Porodnice Most

Tak přidám také svojí zkušenost z mostecké porodnice. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, kde jednou budu rodit, přišlo mi normální, že každý rodí nejblíž svýmu bydlišti a tak jsem byla v těhotenství překvapená, když se měš každý ptal kde budu rodit a já vždy odpovídla, no přeci tady v Mostě, ne? načež mi každý říékal, abych jela jinam, že tady to stojí za prdm jaký tu dělají průšvihy atd....dokonce i můj manžel, byl u porodu prvního syna Ex v Žatci a říkal že není problém mě odvézt tam....ale já si pořád říkala, budu rodit tady, je to blízko, co kdyby, maj tu dobrou Jipku, kdyby se malý něco stalo....tak proč se trmácet někam mimo město....s bolestma u porodu jsem počítala, to je jasný, že nemocnice a pokoje jsou pořád stejný jak za komunistů jsem taky věděla i viděla, když jsem se byla v porodnici předtím podívat....nejsem náročný tip, jsem si říkala....tak to nějak přežiju...no a zde je tedy můj Den: ráno v půl devátý mi odtekla plodová voda, byla jsem bez bolestí. V devět hodin jsme s manželem dorazili do porodnice na příjem. Byli tu dvě sestry starší, jedna byla sympatická, druhá už moc ne. Prohlídli mně a vyplnili všechny náležitosti. Nunto ještě podotknout, že už do porodnice jsem jela celkově vyklepaná a rozechvěla z toho co mě bude čekat.....manžela poslali domů s tím, že než porodím může to trvat třeba i celý den, že můžu klidně porodit až o půlnoci, takže co by tam se mnou dělal, že se mu ozvou, nebo já, až se bude porod plně rozjíždět....což jsem teda chápala, že celý den by bylo moc a co by tam vážně dělal že ju....pak mi sestra řekla že mi dá klystýr, načež já na to, zda je to opravdu nutný.....nutný prý ne, ale raději ho každý stejně dají, že je to prý dobrý na bolesti a kdesicosi, takže vám ho prostě stejně vnutí....vydržela jsem to asi jen pět minut a pak lítala na záchod, byla jsem na prvním pokoji (první doba porodní/.Byla to docela síla lítat po tom pokoji s vložkou mezi nohama a bez kalhotek, to jsem si říkala že bych nemohla ani hopsat na tom jejich slavným míči nafukovacím....párkrát jsem využila jen sprchu...nechaly mě tam asi hodinu takhle, než přišli s monitoringem na srdíčko pro mimčo....to už jsem musela ležet...kolem poledne mi začaly slabý bolesti, který se začaly stupňovat. Kolem druhý hodiny už bolesti byli větší a větší...deprimovalo mě, že se na mně nechodil skoro nikdo dívat, jak to u mně pokračuje, sestra za mnou přišla snad jen dvakrát, když jsem jí řekla že už mám velký bolesti, koukla na křivku z monitoru a říká, tady není nic vidět, to ještě nic není...přijdou ještě horší! /to byla zrovna ta nesympatická/ po čase přišla ta příjemnější, tak jsem se zeptala zda už můžu zavolat manželovi aby přišel, že to tu špatně nesu psychicky, říkala jsem jí i že nesu bolest strašně špatně, že mám nízký práh bolesti a jsem prostě citlivka na tohleto...ona kouká na hodinky a říká, no jo, ale opravdu to může trvat ještě hodně dlouho než porodíte.....tak jsem si tak v duchu říkala, kde je ta jejich vstřícnost jako na předporodním kurzu, kde nám říkaly, že není problém aby tu blízká osoba s náma byla od začátku až do konce....a takovýhle oblbování.....nakonec teda řekla že může přijít....tak zapůl hodinky manžel přijel....byla jsem fakt ráda že tu je, držel mě za ruku při bolestech a masíroval záda, podával pití /jo sem si musíte vzít vlastní pití, to je nsad jako první věc,kterou vám řeknou abyste si vzali sebou do porodnice...a taky vlastní příbor/....uběhla další hodina a půl v bolestech, kdy jen jednou se na mně přišel někdo podívat a zkontrolovat srdíčko....Kolem čtvrý hodiny při prohlídce mi řekli že jsem otevřená na 5cm, takže půjdeme na sál. Na sále mě položili na starý polohovací lehátko a nechali nás tam s manželem o samotě. Nikdo nepřišel aby mi sdělil nebo se mě zeptal, v jaký poloze chci rodit, nebo v jaký poloze si ulevit od bolestí...nikdo mi nepřišel říct, zda v těch bolestech mám tlačit nebo ne - já teda od kámošky věděla že ne, abych si zbytečně nepotrhala konečník....kontrakce se stupňovaly šíleně, hekala jsem bolestí, cítila jsem jak jsem celá zeslabená a stažená, občas jsem si myslela že snad i omdlím....a sestry chodily jen okolo bez povšimnutí....v jednu chvíli už jsem byla tak zoufalá, že jsem se sestry zeptala zda by mi nemohly dát něco na bolest, vím od kámošky že jí něco píchaly na bolest...a ona mi říká, jestli jste chtěla epidurál, to jste měla říct ráno při příjmu, aby se to připravilo...jinak už tady nikdo není, kdo by vám ho dal a nic jinýho se nedává!! prostě mě takhle odbyla...to si musíte vytrpět! Po další hodině se tam ukázala mladší porodní asistentka /PA/ která mě pak vyšetřila a říkala že se pořád moc neotevírám, že jsem jen na 8 cm....tak mi napíchli kapačku na urychlení...ani snad po hodině jsem ale nebyla moc otevřená, ale bolesti byli příšerný. PA už si se mnou nevěděla moc rady, když chtěla pak abych už začala tlačit při konečný fázi porodu, ptala se mně zda jsem chodila na kurz předporodní , říkám že jo a ona mi říká, no tak snad musíte vědět jak máte správně dýchat a jak si držet nohy ne?! říkám, no to sice vím, ale skutečnost je zcela jiná než nějaký učení že jo....prostě ke mně přistupovala jako když už mám nějaký zkušrnosti a sama bych měla vědět co mám dělat a že křičím bolestí....když to tak hrozný není:-( nebýt tam se mnou manžel, tak to fatk psychicky nezvládnu:-( pořád jsem ležela v jedný poloze na tom stole, občas teda na boku, aby prý mimčo líp sestoupilo níž....vedle na sále rodila další ženská, takže se veškerá pozornost obrátila tam....asi kolem sedmý pak přišel doktor s PA a sestrou a šlo se do konečný fáze, musela jsem mít nohy na koze, PA se sestrou mi tlačily na břicho a doktor rodil....a já prý pořád tlačila špatně...dohcázel mi dech, tak mi manžel přidržoval masku s kyslíkem....nevím jak dlouho jsem tlačila, ale asi dost dlouho, protože byli ze mně už všichni nervozní, doktor pak říká, jestli tady na to zaltačení neporodíte, tak mimčo se přidusí a vytáhnu ho kleštěma...což jsem teda nechtěla, tak jsem se snažila...cítila jsem nástřih a pak malou vytáhli....viděla jsem jí jen jako klubíčko, ale byla slyšet, brečela....hned jí odnesli někam dozadu a řekli manželovi že si jí může jít vyfotit....mě mezitím doktor zašíval a zašíval.....pěkně dlouho, když jsem se ho ptala kolik tam mám stehů, tak prý cca 55.....když mě zašil, přišel manžel s malou v náručí mi jí ukázat a pak přišla dětská sestra a hned jí odnesla pryč, že je prý nějaká bledá....tak mi jí nedaly ani k prsu.....no a po zašití přišla PA a šahá do mně dovnitř a mačká mi břicho, že mám rodit placentu /taky jsem se pak dozvěděla že placenta se rodí Před šitím/....a abych jako tlačila...načež já celá zeslavená a hlavně rozbolavělá už jsem neměla na nic sílu a to mačkání na břicho mě šíleně bolelo....prý to musí ven, přece si kvůlu pár minut bolestí nenecháte dát narkozu.....což jsem řekla že klidně jo......všichni pak odešli, nechali mě roztaženou na koze, protože se vedle mě zase rodilo.....malá se narodila před osmou hodinou večer....opravdu hodinu mě tam takhle nechali a já nevěděla zda mi narkozu daj nebo ne, co se bude vlastně dít....v devět přišli s tím že manžel může jít domů, že mi daj tu narkozu. Přišla pak anestezioložkA, která mě uspala...a já se probudila za hodinku, byla jsem příjemně vyspalá...další dvě hodiny jsem pak ležela na sále, než mě o půlnoci odvezli na pokoj....ráno jsem se probudila malátná, slabá, nemohla jsem sama vstát jinak bych omdlela...sestry mě i do sprchy museli podpírat....přišla za mnou pak dopoledne dětská sestra jestli mám sílu malou nakojit, měli jí totiž na novorozeneckým, což jsem odmítla, protože jsem se na to fakt necítila....celý den jsem se tedy dostávala z účinku narkozy a malou jsem dostala na pokoj až následující den odpoledne.....ležela jsem na čtyřlůžáku a bylo to docela hrozný spíš z toho důvodu, že šíleně tam vrzali postele, takže v noci se nikdo skoro nevyspal a když přišli pak všem návštěvy, nedalo se nikde moc sedět. ležela jsem u okna bez žaluzek, takže na mně šíleně pralo sluníčko...vybavení jak před dvaceti lety, kdy tu rodila moje starší sestra...nadstandart mi nikdo nenabízel,. a já se ani neptala, byli určitě plný....po dvou dnech jsem se musela ozvat aby mi vytáhli z ruky kanylu po kapačce...po vizitě se člověk nedozvěděl jak to s ním vypadá, hlavně že jsme museli být připraveni rozutažený s nohama až vizita přijde....někdy jsem se nestihla ani jít vyčúrat a osprchovat, protože se nevědělo v kolik hodin zrovna vizita přijde....když jsme nebyli připraveni, dostali jsme ještě vynadáno...jediný co hlásily rozhlasem bylo aby si maminky změřily teplotu....za den tam přišlo tolik doktorů na ženský nebo na mimčo se podívat, že mi šla z toho hlava kolem a hlavně jsem nikdy předem nevěděla kdo kdy přijde, když jsem přišla třeba ze sprchy, řekli mi ženský na pokoji, byli tu doktoři a koukali na mimča....takže jsem třeba něco prošvihla....no hlavně ža ženská po porodu s mimčem mají mít klid a ženská má často chodit do sprchy aby se jizvy zhojily lépe a jiný věci....ale tam na to klid nebyl vůbec, vše ve shonu....děstký sestry byli příjemný, ty byli fajn, i když se taky často rozcházeli va nbázorech na určitý věci....po pěti dnech jsem se šíleně moc ntěšila už domů, byla jsem vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky....A můj závěr? příště bych šla rodit jinam a kdybych mohla volit způsob rození, brala bych císaře....měla jsem smůlu na lidi u porodu, vázla tam komunikace a celkově přístup ke mně jako prvorodičce.....až na gyndě jsem se dozvěděla, že placentu jsem rodila pod narkozöu hlavně proto, že nešla sama pryč, ale že byla až na zadní stěně, tak jí museli mnuálně vytáhnout....Když kouknu na stránky naší porodnice a čtu co všechno rodičkám nabízejí, tak se tomu směju, protože z toho není pravda ani polovina....