Tady už ne!

Právě hledám porodnici, kde bych přivedla na svět druhé dítě. V Kladně už raději ne, i když je pro mne nejblíž. Přečetla jsem si příspěvek Jitky, který mi připadal jako reklama na kladenskou porodnici. Netvrdím, že neposkytují dobrou péči, ale rodit už chci jinak.
Protože jsem přenášela, nastoupila jsem do porodnice ještě než začal porod. Chtěla jsem mít manžela u porodu a stále mi říkali, že na zavolání manžela je dost času. Takže mne oholili, dali klystýr - přesto, že jsem se již předem vyprázdnila přirozeně (mírným průjmem). Osprchovala jsem se, převlékla a čekala. Měla jsem volnost pohybu - to je pravda. Připadala jsem si jako v čekárně na nádraží. Mohla jsem chodit po kachlíčkované chodbě nebo sedět na lavici. Samozřejmě jen v erární košili - všechny své věci jsem měla již na pokoji za zamčenými dveřmi. Občas kolem proběhla sestra. Po čase jsem si vynutila, aby zavolali manžela a přijel tak akorát když mne umístili na porodní křeslo. Musela jsem ležet na zádech, nikdo se mne na nic nezeptal, ani se mnou nemluvil. Pak mi píchli injekci do stehna. Když jsem se zeptala na co je, tvrdili, že na urychlení porodu. Hned mne také upozornili, že kdybych mezi stahy usnula, nic se neděje. Jsem velmi citlivá na jakékoli tišící prostředky a tak jsem již ani příliš nevnímala, co se děje okolo mne. Spoléhala jsem tedy na manžela, že ohlídá co se děje. Porod totiž neprobíhal hladce a já nakonec rodila císařským řezem. Rodí se v celkové anestézi a mne pak nemohli 6 hodin vzbudit. Probrala jsem se na pooperačním pokoji, který mi nepřišel nijak vyjímečný ani pohodlný. Celou dobu má otevřené dveře a je v sousedství normálních pokojů, takže jsou slyšet všechna miminka na oddělení. Navíc tam byla i paní, které celou noc měřili vždy po 2 hodinách tlak. Takto "odpočinutou" mne ráno sestra dotáhla do sprchy a oznámila mi, že příště už můžu chodit sama. Pak mi přinesli moje miminko na kojení. Vleže mi to nešlo, tak jsem si sedla, dostala polštář na klín, na něj miminko. Sestra miminku strkala moje prso do pusy, ale miminko nic. Tak sestra prohlásila ať to chvíli zkouším sama a odešla. Neměla jsem tušení, co mám dělat. Za chvíli přišla jiná sestra, opakovalo se to co předtím a opět mne opustila. Nakonec jsem dostala silikonový klobouček a přes něj kojila. Nějak mne zapomněli ukázat, jak miminko přebalit, tak jsem si musela už napoprvé poradit sama. Nebudu dál vypisovat, jak to pokračovalo. Získala jsem dojem, že sestřičkám z novorozeneckého oddělení překážím v péči o jejich miminko. Abych si jen nestěžovala, ženské sestřičky byly moc hodné, jenže bylo až příliš vidět, že nás maminek je moc.
Teď bych ráda rodila v porodnici, kde nebudu "překážet" u porodu ani po něm.