Na Kladně už nechci rodit

Já jsem rodila na Kladně před třemi lety, v době kdy tam probíhala velká rekonstrukce porodního oddělení, takže bylo sestěhované s gynekologií.
I to přispělo k tomu, že podruhé už chci rodit jinde. Bez ptaní mne oholili, klystýr jsem neměla, měla jsem plánovaný císařský řez.
U operace manžel být nemohl, operaci vedli dva doktoři, jeden zkušenější, druhý nezkušený, operace se nepovedla, měla jsem sice mít jen epidurál, ale něco se zvrtlo a uspali mě komplet. Tatínek dítě viděl až asi po hodině, já až druhý den asi po 17 hodinách!
Na JIPce, kde jsem pak chvíli ležela, byly sestry milé, na normálním oddělení některé taky, ale byla tam jedna stará, taková gestapačka, která používala sprostá slova a maminkám bezostyšně tykala. Injekce píchala velmi arogantně a bez citu. Tu už bych napodruhé rozhodně zažít nechtěla. Škoda, že jsem zapomněla, jak se jmenovala.
S kojením mi sestry vůbec nepomohly, když se syn nedokázal přisát, tak řekly že mi to nepůjde, protože mám malý bradavky a proč jsem s tím něco nedělala dřív.
Děti vozily sestry na kojení cca každé 3 až 4 hodiny, v noci samozřejmě taky, ale mezitím se moc odpočívat nedalo, chodily návštěvy (celkem nepravidelně, i mimo návštěvní hodiny, což sestry celkem tolerovaly), což nebylo tak špatné, když máte manžela, který má práci dlouho do večera. Měření teploty v šest ráno, někdy i dřív je odporné, pak chodily sestry na rehabilitaci, uklízečky, do toho snídaně, obědy, večeře (dost nejedlé), vizity... Byla jsem ráda, že můžeme jít s Michálkem šestý den domů, doma je to mnohem lepší.
Celkově jsem byla z kladenské nemocnice dost špatná a už tam rodit nechci.
Lucka