Do Krče? Do Krče!

Když jsem vloni potřetí otěhotněla, vyvstala opět otázka, kde svého třetího potomka v únoru letošního roku přivedu na svět. Byla to zrovna doba mediální slávy vrchlabské porodnice a musím přiznat, že i mně se zalíbila natolik, že jsem začala uvažovat o porodu ve Vrchlabí. Pak jsem ale realisticky zhodnotila svou rodinnou situaci a došla k závěru, že cestovat coby tercipara s rozběhlým porodem takovou dálku není zrovna rozumné a na okounění v nějakém penziónu a čekání na den „Dé“ prostě nemám čas ani peníze. Navíc byla otázka, co se zbývajícími dvěma prcky, neboť vrchlabské penzióny zřejmě hlídací služby dosud nezavedly a strčit je v rozhodující okamžik na hlídání nemocničnímu personálu, jak tady někdo popisoval, mi přišlo dost nevhodné. Takže na řadě byla opět krčská porodnice, kde jsem povila předchozí dva potomky a kde jsem až na drobné výhrady byla koneckonců docela spokojená.

Ačkoliv Krč už znám docela dobře, přesto jsem se tam vypravila znovu na prohlídku. To není nikdy od věci. Časy se mění a porodnice se mění s nimi. Prohlídky se konaly každý druhý čtvrtek v měsíci (na serveru FTN jsem nedávno našla informaci, že exkurze se konají na požádání kdykoliv) a stály 200 Kč za osobu. Asi nejradikálnější změnou byla přestavba porodních boxů, která proběhla před více než rokem. Nyní to jsou už skutečně samostatné místnosti s příčkami dozděnými až k oknům a do stropu, přístupné pouze dveřmi z chodby, takže voyeurky, které si krátily porod pozorováním odrazu dění v sousedství, mají po žížalkách. Absolutně zvukotěsné sice nejsou, to snad ani nikdo čekat nemůže, ale soukromí se podstatně vylepšilo. Porodní místnosti jsou dost stísněné, je to klasická kachlíkárna poněkud zlidštěná fotografiemi Anne Geddes, ale při porodu to je naprosto nepodstatné. V únoru letošního roku měla porodnice zakoupenou i vanu pro relaxaci v první době porodní, která tehdy ještě čekala na instalaci.

Registrace do porodnice byla blesková záležitost, protože jsem tam měla záznam z minula, takže se údaje jen zběžně kontrolovaly. Žádné vyptávání na povolání matky z manželovy strany, žádné desetinásobné opakování rodného čísla. (Abych nekřivdila porodnicím, pokud jste si všimly, tak po roce 2000 se rodné listy podstatně zjednodušily). Návštěvy poradny probíhaly vždy svižně, což ocení zejména matky malých dětí, které si nemohou dovolit několikahodinové čekání u Apolináře či v Podolí. Na rozdíl od minulosti se u fyziologických těhotenství upustilo od rutinního podrobného ultrazvuku a monitoru, takže veškerá vyšetření probíhají přímo v ordinaci lékaře. Pokud je vše v pořádku a do poradny jste zvány jednou za týden, je pravděpodobné, že budete v péči jednoho lékaře.

Naštěstí se mi i po třetí podařilo, že jsem maximum porodu mohla strávit doma a do porodnice jsme odjížděli až na samotné finále. Celkové hodnocení: co bylo dobré, to převážně dobré zůstalo, mnohé z toho horšího se dost vylepšilo. Řekla bych, že se dost uvolnily přístupy v nemedicínských záležitostech. Při příjmu žádné vyptávání na věci, které jsou uvedeny v těhotenském průkazu, pouze dva tři dotazy no momentální stav. Zatímco u prvního porodu manžel čekal více než hodinu na chodbě, než se natočí monitor a provede příprava, u třetího porodu se mnou strávil celou dobu, přestože byla porodnice plně obsazena. Vstupní monitor se natáčel přímo na sále, porodní asistentka rozhodla, že porod bude bez klystýru. V koupelně si porodní asistentka přítomné páry nějak vystřídala a tady podotýkám, že to vyžadovalo opravdu dobrou vůli všech zúčastněných. Koupelna je jedno ze slabších míst krčské porodnice, protože neposkytuje absolutně žádné soukromí, a vůbec bych neměla nikomu z personálu za zlé, kdyby přítomnost partnera neumožnil. Rodící dámy docházející do sprchy či na záchod prostě musí mít přednost.

K péči při porodu mi byla přidělena žačka, takže jsem byla požádána, zda bych jí umožnila některé úkony provádět s lékařem duplicitně. Souhlasila jsem, byla sice poněkud nejistá, ale na druhou stranu se ke mně chovala velmi mile. Když šlo do tuhého a vyšetření při kontrakcích bylo velmi nepříjemné, požádala jsem, aby mě vyšetřoval pouze jeden člověk, což personál respektoval. Během porodu jsem mohla po malých doušcích pít, jak je to s jídlem, to nevím, protože na to jsem neměla ani pomyšlení. Porod probíhal celkem normálně a po hodině a půl od příjmu jsem v klasické poloze v polosedu (což je jedna z mála věcí, na které personál pro druhou dobu porodní trvá) porodila své třetí dítko. Okamžitě po odstřižení pupeční šňůry jsem ho dostala – aniž bych si o to musela říkat – na břicho a dále už věci běžely standardním způsobem: porod placenty, současné podání oxytocinu, revize, dítě na první kojení.

Zde bych se krátce zastavila. Z bouřlivých diskusí o krčské porodnici v minulých letech tak nějak vyplynulo, že se zde preventivně nastřihuje každá rodička a každé také bez ptaní píchají oblbovací směsku, aby byl od nich pokoj. Nemohu samozřejmě zobecňovat, koneckonců jsem tady byla jen třikrát, ale mé zkušenosti jsou trochu jiné. Ohledně nástřihů mám dojem, že se lékaři maximálně snaží předejít rozsáhlejším tržným poraněním a že celkem dobře umějí odhadnout, kdy proto stříhat mají a kdy nemusí. Moje osobní „statistika“ je následující: první porod nástřih, čtyři stehy. Druhý porod bez nástřihu, jeden steh mimo hráz. (Oba dva porody s toutéž lékařkou.) Třetí porod bez nástřihu a bez sebemenšího vnějšího či vnitřního poranění. A to měl chlapeček bez dvaceti deka rovných pět kilo! Takže osočování personálu z rutinního provádění epiziotomie mi nepřipadá opodstatněné.

Rovněž tak medikace při porodu. Kromě prvního porodu, který jsem absolvovala v epidurální analgezii, jsem se s výjimkou oxytocinu pro porod placenty (což je další věc, na které lékaři trvají) obešla bez jakýchkoliv preparátů. Dolsin mi nikdo nejenže nevnucoval, ale ani nenabídl.

Po dvou hodinách na sále jsem byla převezena na šestinedělí, nadstandard byl beznadějně obsazen. Myslím, že by pomohlo, kdyby ho OZP přestala proplácet. Pomoc při kojení ani při péči o dítě jsem prakticky nepotřebovala, přece jenom už kojím s dvěma čtyřměsíčními přestávkami pět let a jak dítě vykoupat a přebalit, to s dvouletým a čtyřletým prckem jen tak nezapomenu.

Přes velmi vlídný personál se na šestinedělí vyskytla dvojice dětských sester, které tam podle mého názoru nepatří. Ne že by byly nějak nepříjemné, ale jejich přístup zkrátka měřítka porodnice s certifikátem BFH nesnese. Při jedné noční směně se hlasitě bavily na inspekčním pokoji, na mé spolubydlící prvorodičky s obtížemi při kojení se poněkud vykašlaly a měla jsem dojem, že jim neposkytly veškerou péči, kterou mohly. Tato moje domněnka se při nástupu ranní směny ukázala jako oprávněná, neboť další sestry již kolem nich začaly dost běhat a volit postupy, o kterých jsem se i já laik domnívala, že by byly na místě. Doufám, že to po odchodu paní doktorky Paulové z postu primářky neznamená, že vše, co ohledně kojení se svým týmem v Krči vybudovala, se začíná pozvolna klížit. To by byla velká škoda, krčské šestinedělí má opravdu mezi pražskými porodnicemi nejlepší pověst.

Už jsem toho zase napsala ažaž, je načase to uzavřít. Ačkoliv zastánkyně tzv. přirozených porodů by mi mé tvrzení s gustem rozcupovaly, nemyslím si, že by můj porod zde byl v něčem nepřirozený. V krčské porodnici jsem se také během všech tří pobytů nesetkala s jediným případem nevhodného chování ze strany personálu, jak tomu bývá v ostatních pražských porodnicích. Ačkoliv je to velká porodnice s veškerými plusy i mínusy, které z toho vyplývají, své třetí volby rozhodně nelituji. Jistěže ne každému zde vše stoprocentně vyhovuje, ale na druhou stranu pisatelky příspěvků typu „Porod v Krči?Hrůza!!!“ poněkud nechápu. Každému, kdo uvažuje o porodu v této porodnici, rozhodně doporučuji prohlídku a pohovor s provádějícím lékařem. Není to žádná slibotechna, informace, které zde dostanete, celkem přesně odpovídají realitě, takže se můžete předem docela dobře rozhodnout, zda Krč ano či ne.