Krč? Není (zatím) pro každého...

Zcela náhodou jsem se dostala do této diskuse a první na řadě byl zrovna příspěvek paní Sylvy. Po jeho přečtení jsem se docela zděsila, cože je ta Krč za porodnici. Pak jsem si uvědomila, že jsem zde také pobyla a že to až tak špatné nebylo.

Zaujala mě bezkonkurenčně nejbohatší diskuse (podívejte se např. na diskusi k vinohradské porodnici – a máte jasno hned). Už jen z počtu příspěvků vyplývá, že zde věci nejsou ani černé, ani bílé.

Dovoluji si přispět vlastními zkušenostmi a dojmy z tohoto zařízení, kde jsem koncem roku 1999 přivedla na svět svou dceru. Pro úplnost dodávám, že poslední dvě hodiny před porodem jsem měla epidurální analgezii a s dítětem jsem pobývala na nadstandardním pokoji.

Výběru porodnice a shánění informací jsem věnovala dost energie. V kursech předporodní přípravy nám bylo řečeno, že mezi pražskými porodnicemi není žádná absolutně nejlepší či nejhorší. V každé je něco dobrého a něco horšího a záleží na tom, čemu dáváme přednost. U Krče bylo jako pozitivní uvedeno pěkné ubytování pro šestinedělky (a to i na standardních pokojích), dostatečný počet porodních boxů, non-stop služba anesteziologů pro epidurální analgezii a zejména výborné novorozenecké oddělení s důslednou podporou kojení.

Jinými, méně diplomatickými slovy to znamená, že vlastní porodnice a její personál až tak na jedničku s hvězdičkou nejsou. Nebyly - ale mám-li to ze svých zkušeností ohodnotit známkou, tak by to byla slušná dvojka. Dále uvádím některé postřehy:


1. Prenatální poradna

Po první návštěvě poradny se spěchající sestrou se mi trochu zastesklo po soukromí (leč několika stovkami korun ročně zaplaceného), které jsem měla u svého privátního gynekologa. Prostředí není nic moc, ale brilantní ukázkou toho, jak lze pozitivně k věci přistoupit, je příspěvek paní Martiny v diskusi níže. Je-li personál vlídný, mnohé z drobných nedostatků v prostředí lze pominout či prominout.

Rada pro dámy se slabším žaludkem: ranní moč si vzít z domova s sebou, test provést až v ordinaci, potom zkřížit nohy a vydržet alespoň do metra na Kačerov, kde je to ve srovnání s místním záchodkem učiněná oáza. (À propos, pane primáři, kdopak to má u vás na starosti úklid sociálního zařízení? A kdopak onu osobu řídí a kontroluje? I když jsem bývala v poradně první, na WC se pomalu nedalo ani vstoupit.)


2. Porodnice

Do porodnice jsem odcházela bez nějakých zvláštních očekávání. Výsledný dojem byl však celkem přijatelný, i když několik výhrad by se našlo.

Za základní problém personálu v krčské porodnici považuji KOMUNIKACI s rodičkou a jejím doprovodem. Místy jsem si trochu připadala ne jako člověk (a už vůbec ne jako partner), ale jako věc, se kterou se sice zachází laskavě, ale které se nemusí sdělovat, že se právě bude odpouštět plodová voda či provádět jiné úkony, natož pak oznámit výsledek častého vyšetřování či monitorování. Klasická provozní slepota. Světlou výjimkou byl v tomto směru anesteziolog ze společnosti Anestar, který mi aplikoval epidurální analgezii. Ten se mi nejen představil, ale celý zákrok i pozdější úkony dopodrobna vysvětlil, i když to pro vnějšího pozorovatele mohlo vypadat, že mu příliš pozornosti nevěnuji.

Z celé diskuse okolo holení a klystýru (nejen v Krči) mi připadá, že se této záležitosti věnuje mnohem větší pozornost, než si skutečně zaslouží. Bohužel i mezi účastníky této diskuse padá v této souvislosti nemálo invektiv. Oba extrémní postoje (klystýr ano - klystýr ne) mi trochu vadí. První proto, že pro někoho to může skutečně představovat zbytečnou zátěž navíc, ten druhý proto, že dámy, které nechtějí přivádět na svět svá dlouho očekávaná miminka do vlastních exkrementů, pak vypadají v lepším případě jako ovečky zblbnuté totalitními porodníky, v horším případě jako naprosté idiotky a škodičky, které nechápou blahodárnost doporučení WHO. Žena by měla mít možnost explicitní volby, zda si tyto procedury přeje či nikoliv - aniž by při tom byla jakkoliv a kýmkoliv hodnocena.

I paní Sylva připouští, že mnohé z přání rodičky personál nakonec splnil. Toto je však nutné předem vědět, krčská porodnice o tom bohužel v žádném informačním materiálu nepíše ani se personál v průběhu porodu sám neptá. Ledacos se lze dozvědět při exkurzi, ale pokud se některá z přítomných přímo nezeptala, MUDr. Sever to sám od sebe neřekl. Je pro mě dost nepochopitelné, proč je nutné u vynechávání „nepovinných“ procedur – klystýru, holení, ústavního prádla, anestezie atd. tolik konspirovat.

Informace o porodní poloze, která se uvádí v základním přehledu informací o porodnici, je trochu eufemistická. Polosed si osobně představuji jako polohu, při které záda s vodorovnou podložkou svírají úhel 45 stupňů. Poloha, ve které jsem rodila, by se dala spíše nazvat čtvrtsedem. Vzhledem k tomu, že se holčička narodila asi po dvou minutách, mi to naštěstí (a doufám, že ani dítěti) žádnou újmu nepřineslo. Nicméně věřím, že mnoha ženám by vhodná poloha pomohla získat cenné minuty k tomu, aby jejich dítě nebylo později handicapováno LMD či jinými problémy. Ale z informací o porodnici se zdá, že i toto je na dobré cestě (či už snad realitou?)

Osobně jsem se těšila, že po narození dostanu dítě na břicho, jak jsem to viděla na fotkách u kamarádky, ale nic takového se nekonalo. Později jsem se dozvěděla, že to možné je, ale musí se výslovně požádat. Na exkurzi na to bohužel řeč nepřišla. Připravilo mi to dost stresu, protože dítě bylo rychle odneseno na ošetření do sousedního boxu, a protože po narození téměř neplakalo, netušila jsem, co se s ním děje (podle slov manžela tam holčička mlčky, leč systematicky rozhazovala připravenou plínku a zavinovačku).


3. Oddělení šestinedělí

Informace z kurzu nelhaly – opravdu výborné. Kvalifikovaná a vydatná pomoc při kojení, sestry příjemné a v případě potřeby vždy v dosahu. Díky zdejším sestrám i lékařkám je má patnáctiměsíční dcera stále kojená.

Až zde jsem si uvědomila, jak se často příliš přeceňuje porod a naopak podceňují dny, které následují. Začátek šestinedělí jsem vnitřně prožívala dost bouřlivě, asi tak pětkrát denně jsem měla chuť „odepnout prsa, seknout s nimi o zem, dítě vzít do tašky, jít na nejbližší autobus a cestou koupit krabici sunaru“. Lví podíl na tom, že jsem ani jeden z těchto nápadů nezrealizovala, měla velmi příjemná atmosféra i personál tohoto oddělení. Představa, že při „baby blues“ bych ještě byla nucena komunikovat s nerudnými sestrami, které se v jiných porodnicích stále ještě vyskytují (jednotlivě i v celých kolektivech), je dost nepříjemná.

Závěrem: i přes některé výhrady se přikláním na stranu paní Magdy a dalších, které tuto porodnici hodnotí kladně. Myslím si, že je to rozumná volba zejména pro pozitivně smýšlející prvorodičky, které nejsou samy k sobě zas až tak citlivé. Daleko lépe se v předporodní euforii snese „béčková“ porodnice, než při poporodních depresích špatné novorozenecké oddělení, kde Vám navíc budou dítě přikrmovat dudlíkem a nebudou se při nácviku kojení nějak zvlášť obtěžovat.

Krčská porodnice své mouchy má a určitě by si ještě trochu humanizace zasloužila. Je-li však nutné rodit „tady a teď“ a netroufáte-li si experimentovat v zařízeních typu CAP, Krč není až tak špatná volba. Za jistých okolností si z ní můžete odnést vcelku příjemné vzpomínky. Navíc si myslím, že k pomyslnému titulu „Mother Friendly Hospital“ by jí nechybělo nijak závratně mnoho. Na seznamu míst, kde bych chtěla přivést na svět své další potomstvo, stále figuruje.

Škoda, že pro množství příspěvků už vypadl jeden starší od Žížalky s názvem Zachránili nám ji. V jiné diskusi je krásný příspěvek od jedné paní, která si porodnici vybírala podle toho, zda provádí odběry pupečníkové krve (bohužel nepíše, která to byla). I tak lze k věci přistupovat.

A ještě něco. V diskusi mi u všech pražských porodnic (až na jednu či dvě výjimky) citelně chybí názor druhé strany. Páni doktoři, dámy doktorky, sestřičky a porodní asistentky – nemáte čas, přístup k internetu či odvahu vrhnout se do této jámy lvové? Nespokojené klientce z nymburské porodnice neváhal odpovědět na tomto serveru i sám pan primář!


Všechny mámy a táty (stávající i budoucí) a všechny z krčské porodnice, kteří to vydrželi dočíst až sem, zdraví


Martina

P.S.: Chcete-li, aby se narození dítěte stalo Vaším životním zážitkem, je třeba se na to patřičně připravit a naladit. Spoléhat se na své okolí, že k tomu dopomůže, se nemusí vždy vyplatit.