Pro maminku, která nechce rodit v Porubě

Maminko,
je mi líto, že se takto cítíte. Ale jak jste sama řekla, je to jen o lidech. Sama jsem tam také rodila, nejsem spokojená se vším a už vůbec ne s přístupem sestřiček na JIP, 12 hodin mi nikdo nebyl shopen říci, jestli mé dítě žije. Narodilo se velmi nemocné, po akutním císaři. Nicméně jdu rodit během několika dnů znovu a šla bych i po horších zkušenostech. Poněvadž mi jde o zdraví dítěte a vím, že pokud půjde něco špatně, budu moci s ním nebo s ní být. Ohledně Vaší švagrové nebo kamarádky, nevím. Pokud měla nemocné dítě a bylo na JIP nebo OPN, nemohla tam zkrátka být celý den. Nejsou na to zařízeni. Na OPN jsou společné pokoje, ale jen pro určitý počet matek a dětí. Takže miminka běžně leží na poslečném sálku a pokud se místo uvolní a maminka má zájem, lze se doubytovat. Já jsem ze šestinedělí za synem několik dnů chodila a velmi milé sestry a lékaři se vším poradili, vše popsali atd. I já jsem se musela ovládat, nebylo mi do smíchu a jim jistě také ne. Nejste jediná maminka na světě a věřte, že pokud se chováte slušně i přes jejich sem tam aroganci či nepříjemnost, mnohdy se i k Vám začnou chovat jinak a pokud ne, alespoň Vy máte sama ze sebe dobrý pocit. Ne? Já to tak mám
Co se týče chování lékařů - Matura je opravdu hollywoodský klaďas, ale i on má jistě své dny. Lorencovou jsem zažila jednou, mnoho dotazů, neurazila se, nebyla arogantní, vše mi zodpověděla. Podaly jsme si ruku, no problem. Se synem jsem objela mnoho nemocnic a vím, že narazíte na blbce. Připravte se na to. Opravdu všude na ně narazíte, v jakékoliv nemocnici. Zálůeží na tom, jak se k tomu postavíte. Buďte ráda, že máte zdravé dítě, partnera, který s Vám odrodil, příbuzné, kam jistě dáváte mimi, když tak brzy po porodu pracujete. Jste vlastně šťastná žena a máte si čeho vážit. Zkuste zaujmout trošku pozitivní postoj. Jistě Vám to neublíží
A věřte mi, že já nejsem z těch, co čtou psychologické knihy a radí všem, jak se mají usmívat atd. Jsem pravý opak. Život se se mnou v žádném případě nemazlí a v posledních letech přemýšlím, která větev by byla pro mne vhodná :-D Naučila jsem se jen vážit si každého hezkého dne, který se mi naskytne. A na něj pak myslet. Ne na to, že mám nemocné dítě, parnera, který má asi svůj život někde jinde, rodit půjdu asi s kamarádkou, protože se na něj už víc nechci vázat, i když ho miluji a je otcem mých dětí. Buďte ráda, že jste ráda!!!