Porubu nikdy vice

Vsem nastavajicim maminkam bych rada popsala prubeh meho prvniho porodu v porube a chtela bych je varovat - pokud opravdu chcete rodit tam, pak urcite mejte s sebou porodni plan, a nenechte zviklat svuj doprovod, aby sel domu, ze je jeste cas....V opacnem pripade si tam budou s vami delat co chteji

Jednoho krasneho breznoveho dne mi rano praskla a odtekla voda naprosto necekane v 37. tt. Dle doporuceni gynekologa jsem kvuli hranicnimu terminu porodu odjela pro jistotu do Poruby, puvodne jsem chtela rodit ve Vitkovicich. Prijem trval pres tri hodiny, nechali me sedet s rucnikem mezi nohama v cekarne mezi normalnimi pacientkami. Pak jsem se konecne dostala na porodni pokoj. Na pocatek stahu jsem cekala do 6 do vecera, pak se to zaclo pomalu rozvijet, dostala jsem antibiotika, a jeste vecer jsem byla stale plna energie, tesila jsem se na porod, a praktikovala jsem aromaterapii a ruzna cviceni. Byl se mnou pritel i matka. Bylo to tak necekane, ze jsem bohuzel nestihla ani vytisknout porodni plan, ktery jsem v utery vecer psala...skoda. Kolem osme vecer prisla nova sestra, dosti odmerena, poslala normalne muj doprovod domu, a oznamila, ze nejmin do rana se nic dit nebude. Stahy jsem mela asi co 15 min, ozvy v pohode. Byla jsem z toho smutna, ale poslala jsem je tedy at jdou, ze kdyby neco, tak zavolam a oni budou do 15 min tam, co by tam cekali celou noc....asi kolem desate znovu prisla sestra, ostre mi doporucila lehnout a spat dokud to jde (prave jsem cvicila na balonu a masirovala si body abych urychlila kontrakce)...tak jsem si teda na chvili lehla, a ona ze mi vycisti kanylu u infuze....sakra, okamzite se mi zacala tocit hlava, byla jsem najednou uplne zmatena a omamena, tak jsem se posadila a ptam se, jestli mi neco aplikovala do zily...a ona jojo, po tom se vam bude lepe spat a mene budou bolet stahy...dostala jsem prvni amok....asi 2 minuty jsem litala tam a zpatky po pokoji a snazila se to vydychat a rozchodit, upozornovala jsem ji na to ze odmitam jakoukoli analgezii, jedine na me vyslovne prani...brecela jsem vzteky, a za 5 minut jsem uplne vytuhla na lehatku (ano, byl to Plegomazin, ktery je naprosto kontraproduktivni po odtoku plodovky)....pak uz bylo jen hur. Probrala jsem se tak napul pred pulnoci, porad jsem se citila zfetovana, prisli mi zase dat antibiotika a merit ozvy. Pak jsem sla do sprchy a snazila se ozivnout a nejak to zas rozbehnout, behem hodiny se mi nakonec podarilo se dostat na frekvenci stahu co 4 minuty, otevrena jsem byla na 2 cm...volala jsem mame, at pomalu prijedou, potrebovala jsem spolecnost a podporu, uz to zacinalo bolet....sestra tam vlitla, a rekla, at nejsem naivni, ze mam jeste par hodin pred sebou, at jeste nikoho nevolam. Dala me zase na monitor a prikazala uplne vypnout telefon. Tak jsem tam lezela v polospanku napul porad oblbnuta na monitoru a prodychavala stahy, mezi nimi trochu spala....Pak ani nevim jak se to sebehlo, najednou na me rozsvitili ostre svetlo, prislo asi 5 lidi, nez jsem se stacila rozkoukat a vzpamatovat, rekl mi jen nejaky doktor, ktereho jsem predtim nikdy nevidela,..."no, tak to ukoncime, jo?" a ja na to "co jako?" a on "udelame cisarsky rez, svleknete se do naha, sestra vas oholi....nic jsem nechapala, jen se mi sevrelo srdce i duse, mrkla jsem se na monitor a videla jsem, ze poslednich pet stahu byli krivky proti sobe, malemu klesaly ozvy na 70-80 behem kazdeho stahu, takze "CS pro suspektni hypoxii plodu" (pozdeji jsem se dozvedela, ze tyto poklesy nejsou jeste patologicke, a melo by se cekat, zda budou pretrvavat nebo se objevi i mimo stahy)....Zeptala jsem se zda muzu byt ve spinalni analgezii a zavolat matce a priteli at prijedou, tak rekli ze nikoho nepusti k operaci, ale jestli jinak nedam, muzou prijet podivat na miminko, jestli bude v poradku, takze behem toho co mne holili a cevkovali tak jsem stacila akorat volat matce at prijede aspon ona okamzite, jinak to nestihne....nestihla, volala jsem 2:04, maly ma porodni cas 2:17........byli rychli. Odmitly vyhovet memu prani nebyt zarouskovana (i kdyz to je asi dost nestandartni, jsem zvykla videt operace i krev, mam vsechny kolem doktory, chtela jsem moc aspon nejaky porodni zazitek, prvni kontakt s miminkem....)....okamzite ho odnesly, jen jsem slysela "je to chlapecek"....a nic. Prinesli ho asi za 10 min kdyz me sili, udelali na me kuku na 15 vterin, a odesli....Ptala jsem se doktoru, jestli mi ho prinesou prilozit, rekli ze ted musim odpocivat, ze az rano....dali me pak zpet na pokoj, kde jsem do 9 do rana se trepala zimnici, cekala az zacnu citit nohy, a pumpovali do me oxytocin, ergotamin, a analgeticke opiaty....volala jsem sestru, ze je mi hrozna zima, rekla mi jen ze to je normalni. Citila jsem dost bolestive krece co 15 min, rekla ze nic citit nemuzu, protoze mi davaji silne analgetika....co na to rict vice.... po 9 hodine me prevezli na JIP, kde jsem v podobnem stavu zacevkovana, zadrenovana, s plinkama stravila nekonecnych 25 hodin bez pohnuti a beze spanku do dalsiho rana. Maleho mi poprve privezli nekdy odpoledne prilozit, nastesti pil hned, s mlekem jsem nemela vubec problem, aspon neco mi fungovalo. Nechali mi ho asi 10 min, a pak odvezli. Jakykoli telefonat a navstevu odmitli, takze jsem byla jak na trni, bez kontaktu, bez informace zda nekdo prisel nebo vubec vi co se stalo, ze je maly na svete, ze jsem v poradku, nic....Od patku jsem tedy byla na sestinedeli, kde me opet zklamali, nebot odmitli mi nechat miminko u sebe, s kategorickym doporucenim, ze mam odpocivat, ze si ho jete uziju. Vozili mi ho cca co 6 hodin prilozit na 15 min s tim, ze je krmen Bebou, tak jen aby mi stimuloval hormony....jo no, zavinovani rozriznute delohy je fakt neco, nechapu nikoho kdo rika ze chce rodit cisarem, nevi co chteji....Uz na JIP jsem na noc odmitla dalsi analgetika, jen jsem prosila o teply obklad na bricho, dost jsem citila krece jak se vracely streva na puvodni misto a zavinovala se deloha, ktery odmitly s tim, ze nic takoveho nemaji, a ze by mi to stejne nepomohlo...no ja nevim, citila jsem, ze by mi to pomohlo dost...Zaver je takovy, ze jsem mela pocit, ze mi ukradli porod, miminko, vsechno krasne na co jsem se tesila, prvni minuty, jakykoli kontakt s ditetem i okolim....

Chapu, ze nejspis doktori udelali to nejlepsi pro miminko, jsem rada, ze je v poradku, ale mam v sobe spousta pochybnosti, zda to bylo opravdu nutne tak narychlo, jestli nebylo lepe jeste chvili pockat, jestli ten pokles ozev nemohl byt zpusoben tim opiatem, ktery mi podala ta sestra, a to, ze pristup k cele veci muze byt uplne jiny, kdyby aspon trochu chteli, byla tam vule a pochopeni....to pochopeni a empatie pro muj pocit, instinkty, a emoce bylo to, co mi chybelo nejvic...to, ze muj kontakt behem prvnich 24 h byl temer nulovy me mrzelo nejvice...celych dalsich 6 dni jsem mela z toho nocni mury, slo to ze me ven az po prijezdu domu, kdy jsem spontanne probrecela si 2 hodiny s malym v naruci v posteli, se mi konecne ulevilo...stejne me to cele moc mrzi, i kdyz vim, ze jeho zdravi je to nejdulezitejsi, a jsem rada, ze je uplne v poradku aspon on...