Jak se rodí v NATALISu aneb opravdu jsem se nezbláznila

Ve druhé půli těhotenství jsem se začala rozmýšlet, kterou porodnici si vyberu. Jsem z malého města mezi Kladnem a Prahou – takže se předpokládalo, že to bude buď Kladno nebo některá z pražských porodnic. Asi každý člověk má v rozhodování svůj žebříček priorit, kterým se řídí. To, co jsem chtěla od vybrané porodnice já byla kvalitní péče, trochu „domácí prostředí“ a příjemný zdravotnický personál. A tak jsem tedy hledala nějaké zařízení, kde by se moje přání potkala se skutečností.
A našla jsem – nestátní zdravotnické zařízení NATALIS v Táboře. O něm jsem se dozvěděla od známých a na serveru www.rodina.cz. Když jsem tam poprvé zavolala a chtěla bližší informace mluvila jsem asi se třemi pracovníky. Od prvního kontaktu byli všichni moc milí a odpověděli na všechny mé otázky s velkou trpělivostí. Už tento kontakt byl překvapením, protože jsem předtím volala do několika zařízení, ale nikde se mi takto nevěnovali.
Na všetečné otázky mých příbuzných a známých, jakou porodnici jsem si vybrala, jsem tedy odpovídala: NATALIS v Táboře. Následovala hned druhá: „To tam máš známé?“ Když jsem odpověděla podle pravdy, že nikoho tam neznám, ale zlákalo mě prostředí a kontakt s těmito lidmi, tak se na mě každý díval jako na blázna a čekal, že si to ještě rozmyslím.

Do Tábora jsem přijela relativně v klidu (2 dny po plánovaném termínu) a paní doktorka mi sdělila, že se bude muset porod vyvolat. Ve všem se mi snažili vyhovět, vždycky mi vysvětlili co bude následovat, co bude bolet a proč. Nakonec mi doporučili i epidurální analgézii, za což jsem byla později velmi vděčná.
Po porodu jsem velmi ocenila samostatný pokoj a skutečnost, že partner mohl být se mnou na pokoji prakticky celý den – a neměli jsme pocit, že by tam někomu překážel.

Miminko bylo úžasné, ale přece jen jsem se na něj zpočátku bála sáhnout. Proto jsem byla velmi vděčná dětským sestrám, že mně ukázaly všechny potřebné úkony v péči o miminko a já mohla hned od začátku vše dělat sama, příp. se hned zeptat, když se mi něco zdálo s miminkem v nepořádku. Když jsem odcházela z porodnice domů, dovedla jsem si představit, co mě čeká a mám pocit, že i první dny doma jsem zvládla bez problémů.

Dnes se nestává často, aby člověk na pobyt ve zdravotnickém zařízení rád vzpomínal. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala tuto porodnici a děkuji všem jejím pracovníkům za péči, kterou mi poskytli, protože hlavně díky nim budu na tuto událost vždycky vzpomínat ráda.