Porod 3. 7. 2005

Před 2 měsíci se nám tu narodilo naše první miminko, holčička 50 cm a 3500 g.

Jsme z Brna a porodnici jsme dlouho vybírali. Nejdříve jsme chtěli jet do Vrchlabí, ale protože těhotenství nebylo úplně bez problémů, tak jsme si netroufli. Náš hlavní požadavek byla možnost zůstat i po porodu společně celá rodina i s tatínkem a v Ivančicích nám to umožnili. Měla jsme z porodu a z pobytu v porodnici hrozný strach a uklidňovala mě jediná jistota, že na to prostě nebudu sama.

Porod byl dlouhý (přijali nás 2. 7. v 04:00 a malá se narodila až 3. 7. v 0:40) a vyčerpávající. Měla jsem bolesti po 4 a později po 2 minutách, ale neotvírala jsem se , ještě o půlnoci jsem byla na pouhé 4. Byla jsem vděčná všem porodním asistentkám, které se u nás vystřídaly, byli ke mě milé a nic mi nenutily. Protože porod nepostupoval, tak mi o půlnoci dali infuzi s oxytocinem, a protože to bylo asi v pravý čas, tak se mi ani nezhoršily bolesti, ale do dvaceti min. jsem byla otevřená a začala rodit. Přestože jsem si v těhotenství masírovala hráz, tak jsem se nevyhla nástřihu, ale prý se nedalo jinak a já jsem měla ke své por. asistentce i lékařce důvěru, takže jim to věřím.

Následující pobyt na porodním oddělením byl pro mě téměř jako dovolená. Měla jsem jednolůžkový pokoj a manžel tam s námi byl celou dobu (přespával na matračce). Bylo to ohromné, protože jsem po porodu měla trošičku komplikace a malou jsem první dny vůbec neunesla, takže uměl přebalovat dřív než já :o).

Veškerý personál, se kterým jsme přišli do styku byl ohromný. Všichni byli slušní a vstřícní, tak příjemný odběr krve jsem snad nezažila ani jako dítě (mám z jehel panickou hrůzu). Ocenila jsem i klid, jaký nemohou brněnské kolosy nabídnout a komfort sprchy a toalety a ledničky jen pro dvě maminky (vždy 2 pokoje měli společnou předsíňku, kde bylo umyvadlo, lednička, skříně a Spr. a WC). Velice praktický byl nákupní vozíček vystlaný peřinkami, do kterého si mohou maminky dát miminko, když jdou někam dál (postýlky byly taky na kolečkách, ale byly větší a hůř se s nimi manévrovalo). Je to dobrý nápad, protože s nákupním vozíkem umí rejdit asi každá ženská na jedničku :o).

Někdo tady psal, že mu tam nepomohli s kojením, tak je pravda, že na co se člověk nezeptal, to nevěděl. Ale asi 3 x denně chodila na pokoj dětská a ženská sestra (to vše mimo vizitu) a ptaly se, jak se mi daří a jestli něco nepotřbuji a když jsme se na něco ptaly (a to my jsme se zase ptali docela hodně), tak nám vždy ochotně poradily.

Mile překvapena jsem byla i stravou, na kterou si obvykle stěžují maminky ve všech porodnicích. Možná to bylo tím, že jsem byla připravená na nejhorší, ale mě tam opravdu chutnalo.

Co mě jako prvorodičku dost překvapilo, tak péče o miminka. Když jsem přišla do pokoje, tak tam malá ležela v postýlce u otevřeného okna a neměla nic na hlavě (bylo dost vedro, ale já mě načtený z knih, že musí mít pořád čepičku). Taky koupání mi ukázali, tak rychle, že jsme druhý den nevěděla ani jak mám malou držet. Taky žádný vážení před a po kojení. Myslím ale, že mě to dodalo kuráž, že miminko není porcelánová panenka a hlava mu jen tak neupadne :o) a z porodnice jsem odcházela jako maminka praktik :o).

Nemohu posoudit zdejší péči o těhotné ani kvalitu dětského oddělení, protože my jsme tu pouze rodili, poradnu i teď paní doktorku pro malou máme v Brně.

Zkrátka a dobře byli jsme tu moc spokojení a ráda bych i touto cestou ještě jednou všem poděkovala, s manželem budeme na tuto "dovolenou" vzpomínat s láskou a rádi bychom si sem zajeli ještě pro další mimi.