Slovany

O porodnici Slovany jsem slyšela naprosto všechno, chvalozpěvy i horory. Jela jsem na Slovany za jistotou lékařské péče, můj manžel mě v tom jednoznačně podporoval. Byly 4 ráno, když jsem pochopila, že už neusnu a že může být pravdivý příběh překotného porodu vícerodičky. Na Slovanech mě uvítala zapšklá recepční a já jsem trošku zaváhala, přece jenom jsem se něco nalítala na Rodině.cz, abych chtěla euforický zážitek a ne kyselý ksichty. V prvním patře jsou porodní sály, zazvonila jsem se smíšenými pocity. Porodní asistentka byla přesně akorát. Dopřála člověku soukromí, byla účastná, ale neotravovala. Noční lékařka vypadala jako princezna,velmi hodná, škoda jen, že ji fascinovala křivka EKG natolik, že mě monitorovala půl hodiny(to fakt bylo hnusný). Rodila jsem bez tatínka, takže na porodních boxech. Ty jsou tedy hodně neutěšený, optimistická šedá a porodní lůžko, které možná pamatuje porod mého dvacetiletého syna.
Ale sestra mi přinesla míč,držela mě na něm. Také jsme se trošku bavily pobíháním kolem té porodní hrůzy, něco mi vyprávěla a hlavně byla velmi optimistická s odhadem vzdálenosti cílové pásky, což se mi nezdálo, protože v chůzi se to dalo výborně zvládat. Ale měla pravdu, po vyšetření už mě ze stolu nepustila a během dvaceti minut se po necelých čtyřech hodinách pobytu v porodnici narodila moje dcera. Vážila 3,70 a měřila 52 cm, uvádím to jednak ¨s pýchou, ale hlavně na podtržení faktu, že bez nástřihu a s drobným poraněním. Porodníci byli veselá kopa, takže, když se mé promodralé dítě s pupeční šňůrou dvakrát kolem krčku a dvakrát kolem těla dralo na svět, označili ho za parašutistu a pomohli mu tak rychle a dobře, že dosáhlo absolutního skóre.
Na nedělkách se mi poštěstil nadstandart, dětské sestry radily a radily a zase radily, chodily ve dne v noci a také si dost nechaly líbit. Moje holčička, jak je pro mé děti tradiční, měla novorozeneckou žloutenku, takže podstoupila fototerapii, kam jsem se okamžitě vmáčkla s ní. Měla jsem možnost vidět ty dětské sestry v akci a řekla bych, že ta děcka mají rady:).
Takže moje dcera se narodila v továrně na děti,samozřejmě, že je blbé měřit si ráno teplotu, když zrovna usínáte, že vás může rušit cvrkot na chodbě a že ta vrátná na úvod mi teda vůbec nebyla sympatická a navíc tam hnusně vaří, tedy dovážejí odporné šlichty. Ale mé miminko se narodilo zdravé, tříhodinový pobyt na porodním oddělení byl plný pohody a respektu k rodičce, nasazení dětských sester na šestinedělí se zdálo neuvěřitelné, pediatry jsme kdykoliv zastihly připravené vysvětlovat, ženské sestry ochotně pomohly v jakékoliv situaci a navíc bravurně zvládaly i poporodní blues.
Pokud jsem chodí někdo z personálu slovanské porodnice, nechť chápe můj příspěvěk jako hold profesionalitě a vřelý dík.