Porodnice Cheb versus řezníci!

Vážená redakce,
ráda bych se s Vámi podělila o svůj nezapomenutelný průběh porodu a nešťastný konec…
Váš časopis mě provázel celým těhotenstvím. Byla jsem natěšená budoucí maminka, která se nemohla dočkat příchodu svého malého uzlíčku štěstí.A nejen já, ale i celá moje rodina a přítel, maminka každý večer pletla tak nádherné modré soupravičky! Za celé těhotenství jsem přečetla miliony publikací o těhotenství. Z porodu jsem měla obrovský strach, byl to krok do neznáma, ale každý mě utěšoval, že jakmile mi dají mého drobečka do náručí, zapomenu na bolesti…
Rodila jsem v Chebské porodnici…
Dnes je to přesně 5 týdnů, co jsem dostala tu největší ránu od života…A konečně jsem schopna se o tom bavit. Mé těhotenství probíhalo v pořádku, přibrala jsem 21kg, ale i přes to jsem si svůj ,,jiný stav" náramně užívala. Byla jsem postrachem dětských krámků. Cokoli mi blýsklo do očí, hned jsem to koupila… Po devíti měsících, přesněji ve 39. týdnu mi 1.dubna 2005, ve 3 hodiny ráno praskla plodová voda, byl pátek. Pomalu jsem se připravila, oblékla a zavolala sanitku, kontrakce jsem neměla. Po příjezdu do Chebské porodnice jsem byla přijata na přijímací sál, kde mi bylo porodní asistentkou sděleno, že to, co ráno odteklo, nebyla plodová voda, což mi přišlo divné vzhledem k tomu, jaké množství to bylo. Tak fajn, řekla jsem si, přijde doktor a pošle mě domů. Ale žádný doktor nepřišel. Vyzvali mne, abych ulehla na lehátko, že mě porodní asistentka vyšetří a dá mě na pásy(poslech srdečních odezev mimíska). Po vyšetření mi sdělila, že jsem otevřená jen na 2 prsty a poslala mne ulehnout do porodního boxu. Každou půlhodinku mi měřili odezvy na pásech. Podle porodní asistentky probíhalo vše v pořádku, tak jsem tedy byla i já klidná. Dala jsem jim důvěru a tak jsem doufala, že bude o mne a o miminko dobře postaráno. Takhle jsem na boxu ležela až do 12:00 dopol., kdy mi porodní asistentka přišla sdělit, že to ráno plodová voda byla. Ale já jsem stále čekala, že přijde nějaký porodník, (ve dne i v noci přece musí mít službu 2 doktoři). Nikdo nepřišel. Až v 15:00 jsem se konečně dočkala lékaře, který byl velice překvapen z toho, že jsem tam od půl páté od rána a do odpoledne se na mě ještě nepřišel podívat žádný z porodníků, kteří měli službu i přes to, že už to bylo 12 hodin, co mi praskla voda a nikdo se mnou nic nedělal. Lékař okamžitě nasadil Oxytocin na vyvolání kontrakcí, které jsem stále do 15:00 hod. neměla. V 15:30 jsem začala pociťovat silné bolesti, které se čím dál víc stupňovali. Teprve až večer okolo 20:00 hod. se uráčil za mnou přijít porodník, který mne vyšetřil a konstatoval že mám děložní hrdlo hodně vzádu a že se vůbec neotevírám, a tak mi píchl injekci, po které jsem se měla okamžitě otevřít, jenže pár minut po působení té injekce mne vyšetřila porodní asistentka( to už byla výměna směny), vyšetření bylo velmi bolestivé a tato porodní asistentka, velmi mladá (něco okolo 26?) se mnou stále jednala jako se psem, stále na mne zvyšovala hlas a byla velice nepříjemná. Po vyšetření mi sdělila, že jsem otevřená jen na jeden prst, což znamená, že ráno to bylo na 2 prsty a po podání injekce jsem se naopak zpátky zavřela. Myslím si, že to byl důvod k císařskému řezu, protože od odtoku vody uplynulo už 24 hodin!! Po 21:00 hod. jsem začala silně krvácet a přestala jsem cítit pohyby, porodní asistentkou nevšímající si mě ( přes to, že jsem byla jediná rodička na sále), mi nevraživě oznámila: -To je normální!- A tím mě odsekla aniž by mě zkontrolovala…V tu chvíli jsem se už o maličkého začala strašně bát! Všude jsem četla, že sprcha napomáhá otevírání, a vzhledem k tomu, že jsem slušně vychovaná, jsem se šla zeptat té asistentky, zda můžu jít do sprchy, že se možná otevřu, ale ta mě opět odsekla slovy: -To nemusíte! To vám stejně nepomůže!- Tak jsem si teda šla lehnout i přes to, že jsem věděla že v leže jsou porodní bolestí nejsilnější a nesnesitelné…Měla jsem už bolesti k porodu, ale stále jsem byla otevřená jen na 1 prst. Poté už mi došla trpělivost a řekla jsem asistentce, aby mi okamžitě zavolala doktora, který má směnu. Sdělila mi, že doktor nemá čas. Neustále jsem ho vyžadovala, nepřišel. Jen mi po telefonu vzkázal, že nemá důvod k císaři! Císařský řez jsem několikrát vyžadovala, protože jsem věděla, že pokud krvácím a miminko se nehýbe a k tomu tam byl ještě 25 hodin bez plodové vody, neotevírala jsem se, přestože v těhotenské průkazce jsem měla napsáno, že se mi v těhotenství pánev nerozšířila, ale asistentka mě okřikla jako malé dítě!-Vy nemáte právo o tom rozhodovat! To je plně v kompetenci lékaře! Vy jste chtěla být těhotná, musela jste vědět, do čeho jdete!!- Takže život mého dítěte vlastně podle ní závisel na doktorovi, který nebyl ani schopen sejít patro a zkontrolovat mě! On měl zřejmě času dost.Od 16:00 hod. jsem byla na porodním boxu i na sále úplně sama, jen s asistentkou. Přišel přítel, který chtěl být u porodu a se mnou v porodním boxu, načež porodní asistentka ho vykázala s tím, že ho tam pustit nemůže! Takže jsem všechny ty urážky od asistentky a porodní bolesti snášela úplně sama. Celou noc jsem vyžadovala lékaře a císařský řez, protože jsem byla unavená z bolestí, neodpočatá, od čtvrtka od večera jsem nic nejedla ani nepila a v porodnici mi odmítli cokoliv dát k jídlu nebo k pití. S velmi silnými bolestmi jsem trpěla až do rána do 4:00 hod., kdy mi asistentka, stále ta samá měřila ozvy a vyšetřila mě dost surově, strašně to bolelo, řekla mi, že jsem otevřena na 2 cm, tak mě násilím otevřela skoro na 6cm. V 6-ti cm, jak jsem byla poučena v předporodních kurzech se dostaví pocit tlačení, ale ještě nesmíme, musíme to rozdýchat, ale asistentka mě odvedla hned na sál rodit!!! Na porodní sál jsem šla v 5:20 hod. ráno 2.dubna, to už byl mimísek přes 26 hodin bez plodové vody a já stále krvácela a necítila pohyby. Řídila jsem se jejími pokyny, řekla tlačte, tak jsem tlačila, podotýkám, že na porodním sále byla stále jen ona jako dozor, načež já jsem byla poučena, že u prvorodičky má být od začátku doktor! Než jsem vytlačila hlavičku, dostavil se přítel a usměvavý doktor, který mé vyžadování o jeho přítomnost v noci ignoroval. Nastřihl mě, porodila jsem hlavičku. Asistentka mi dala hák na břicho, aby drobeček rychle vylezl. Po porodu hlavičky mi asistentka dala snímač na břicho, které normálně snímalo srdíčko, ale už trochu zpomaleně. Poté jsem porodila ramínka a už to šlo rychle. Doktor okamžitě malého odvedl vedle do místnosti kam zavolal ARO, resuscitaci a Pediatra…Brečeli jsme s přítelem štěstím, že se nám drobeček konečně vyklubal na svět!!! Ale pak mi to všechno došlo… nastal obrovský šok, protože jsem si uvědomila, že nezaplakal, nehýbal se, najednou tam bylo strašně moc doktorů. Porodník, který mě odrodil, mi odmítal říct co je s mým synem, pokaždé mě odsekl! Nedokázali ho zachránit… Můj malinký chlapeček se narodil mrtev i přes ujišťování asistentky, že je vše v pořádku. Byla jsem v naprostém šoku! Vždyť byl naprosto zdravý, donošený, měl 3,5kg a 54cm!!!Tak jak se něco takového mohlo stát??? Odvezli mě na jednolůžkový pokoj, kde mi píchli sedativa…Nikdo mi nechtěl říct příčinu a hlavně! Nikdo se nechce vyjádřit k tomu, proč mi neudělali císařský řez když jsem o něj žádala, protože jsem tušila, že se něco děje?! Primář nemocnice mým rodičům odmítnutí císaře odůvodnil tak, že prý jsem moc veliká ženská a že císař se provádí pouze u žen velikosti DO 150 cm!!!! Což je přece hloupost! A já že jsem veliká? Já měřím160cm a před těhotenstvím jsem vážila 45kg. Doktor, který mě odrodil, neměl ani tu úctu aby za mnou přišel na pokoj a vysvětlil mi příčinu! Dodnes nevím, co se vlastně stalo… Jediný z doktorů, kdo mě přišel navštívit, byl doktor, který mi nasadil Oxytocin. Přišel na pokoj, smál se jako utržený ze řetězu a říkal: -No, to je smůla no, ono se to stává!- Takže podle doktorů v Chebské porodnici je zcela normální, že dítě je zdravé, donošené s krásnou váhou a délkou, ale narodí se mrtvé…Dodnes jsem z toho v šoku, zhroutil se mi celý svět… Tolik jsem se těšila a s takovou variantou jsem vůbec nepočítala… Jenže nejhorší na tom všem je, že mi malého ani neukázali… 9 měsíců jsem pod srdíčkem nosila drobečka, kterého jsem ani mihnutím neviděla… Po mém příteli i po tak hrozném zážitku požadovali poplatek za přítomnost otce u porodu 500Kč,které jsem jim samozřejmě odmítla dát. Tímto dopisem bych chtěla jen budoucí maminky upozornit na zacházení s rodičkami v Chebské porodnici…Tento dopis mi maličkého sice nevrátí, ale budu mít aspoň dobrý pocit na srdíčku, že jsem pomohla trošku těhulkám s výběrem porodnice… Pro zdraví Vaše a Vašeho miminka Chebskou porodnici vynechte… Ještě teď jsem z toho zmatená a dlouho potrvá, než se s tím smířím… Jsem ráda, že je to právě Váš časopis, kterému jsem se konečně dokázala svěřit…