Jak jsem rodila v Chebu

V Chebu jsem rodila 2x. První porod od odtoku plodové vody do narození syna trval 22 hodin. Syn se nakonec narodil přirozenou cestou a mě pouze nastřihávali.

Když byly staršímu synovi 2 roky, podstoupila jsem konizaci děložního čípku, s tím, že další těhotenství bude muset být "ostře sledované". Otěhotněla jsem znovu až po devíti letech. Průběh těhotenství byl naprosto normální. V závěru těhotenství jsem měla zvýšený tlak, tak mě můj gynekolog odeslal do porodnice s tím, že by bylo nejlepší vyvolat porod, protože jsem už stejně několik dnů přenášela.

V porodnici mi řekli, že k porod mohou vyvolat až budu mít 14 dnů po druhém termínu, do té doby k tomu není důvod. Takže mě uložili na pokoj, dávali mi magnesium na snížení tlaku a sledovali srdeční ozvy dětátka. Asi po třech dnech mě prohlížela gynekoložka a snažila se uvolnit děložní hrdlo, aby snad už konečně napomohla porodu. Můj gynekolog mi ale od začátku 9.měsíce říkal, že pravděpodobně dojde na císařský řez, protože čípek je po konizaci zjizvený středem a proto se zřejmě neotevře dostatečně děložní hrdlo. Po prohlídce gynekoložkou v nemocnici mi v noci odtekla plodová voda. Sestřička mi nejdřív tvrdila, že to není plodová voda, ale když už pode mnou byla kaluž, tak připustila, že by to plodovka zřejmě mohla být. Doprovodila mě proto na porodní sál. Tam mě porodní asistentka prohlédla, natočila ozvy a uložila mě do boxu. Pak mě chodila přibližně po hodině kontrolovat, občas si poslechla ozvy, občas zkontrolovala, jak se otevírám. Bylo mi řečeno, že se čeká 24 hodin po odtoku plodové vody jestli se porod sám nerozběhne. V průběhu těch 24 hodin mě asistentka pravidelně kontrolovala, jak se otevírám a poslouchala ozvy srdíčka miminka. Po uplynutí 24 hodin jsem byla otevřená na dva prsty. Pak mě prohlédla lékařka, řekla, že by to viděla na císařský řez, ale že musí rozhodnout primář. Primář přišel za 3 hodiny, prohlédl mě a rozhodl, že mi dají oxytocin. Kapačka kapala 2 hodiny a po ní mi začaly kontrakce po 2 minutách. Znovu mě několik hodin kontrolovala porodní asistentka, pak i lékařka. Nakonec se jim nezdály mimískovy ozvy a tak zavolaly primáře. Ten mě znovu prohlédl, zavedl vnitřní sondu, aby ozvy byly lépe slyšitelné. To už jsem měla na obličeji kyslíkovou masku a kontrakce po minutě. Až když primář zjistil, že při každé kontrakci malému slábne srdeční frekvence téměř na polovinu, tak rozhodl o císařském řezu. Pak už vím jen, že mi zavazovali nohy a vedli mě na sál.

Po porodu jsem ležela na pooperačním pokoji, vzorně se o mě starali, ale když jsem měla vstát, tak jsem omdlévala. Vstala jsem o den později než ostatní maminku po císařském řezu, protože zjistili (dost pozdě), že jsem při operaci měla velkou ztrátu krve a tak mi museli dávat transfuzi, abych se vůbec zvedla z postele.

Pak mě přendali na normální pokoj. Po šesti dnech mi vyndali polovinu stehů (ráno) a do odpoledne se mi rána rozevřela. Přelepili mi jí náplastí, která se při každém pohybu odlepila. Přesto mi druhý den vyndali druhou polovinu stehů. Rána se rozevřela téměř celá. To už jsem v porodnici ležela 14 dnů a kvůli staršímu synovi jsem potřebovala domů. Chtěla jsem se s nimi domluvit, aby mi břicho eventuelně znovu zašili, že budu každý den chodit na převazy, ale to odmítli, že prý mě nemůžou propustit se stehy. Tak jsem podepsala revers - od té doby na mě primář nepromluvil jediné slovo, když jsem se ptala, jak se o ránu mám starat, tak se otočil zády.

Odešla jsem z nemocnice a druhý den šla do ordinace chirurga, který mi břicho znovu zašil, chodila jsem 14 dní na převazy a za to, že mám na břiše normální jizvu vděčím pouze jemu. V nemocnici mi řekli, že tam budu ležet tak dlouho, dokud se mi rána nezahojí.

Když to celé shrnu - můj druhý porod trval od odtoku plodové vody do narození syna 32 hodin. Mám skvělé zkušenosti se sestřičkami a asistentkami, horší s lékaři a příšerné s primářem. Ještě že tohle byl můj druhý porod, kdyby to byl první, tak bych si ten druhý hodně rozmyslela.

Na závěr jen podotýkám, že v době porodu jsem byla zaměstnancem chebské nemocnice a většina personálu porodnice mě znala. Nečekala jsem žádnou protekci, spíš jen jakousi sounáležitost - vždyť jsme jedna "firma".