Třinec už ne

První dítě jsem rodila v roce 2000,to ještě ušlo,ale o rok později u holky to bylo děs.Bolesti mě chytily k ránu, tak jsem volala manželovi,ať jede,že snad k obědu by to mohlo být.Bohužel na pásech nic tak ho poslali domů.Kolem půlnoci mi už bylo na pokoji pro čekatelky trapně,všichni se snažili chudáci spát a já tam utlumena jednou tabletou hekala jak při porážce.Bohužel na pásech nic.A to bylo pro sestru důležité.Bylo mi pak líto nastávajících maminek,tak jsem se odplazila do koupelny.Ty chudinky mi ale ani neříkali že je to ruší.Byly moc hodné.Kdybych neměla po jednom porodu tak si prostě v té koupelně myslím,že to jsou pořád poslíčci a hekám tam až do porodu.Posílena však skušeností jsem pak volala na sestru,že už prostě rodím ať volá doktora,že mě pásy prostě vůbec nezajímají.Byla velmi uražená,ale na sál zavolala.Dodnes jí slyším."Máme tady maminku,říká ,že už rodí,ale na pásech není nic.Pošlu jí tám." Vzala mi tašku a já musela s malou mezi nohama odkráčet na kozu sama. Malá byla venku do 10 minut.Manžel to tak tak stih. Být vážně prvorodička,tak držím hudu,protože sestra má pravdu a malou bych vyplivla někde mezi záchodama. Třinec nikdy.