Moje zkušenost (vesměs kladná)

Rodila jsem 5.9.2003, do porodnice jsem dorazila s manželem cca v 21 hod. s pravidelnými stahy po cca 10 minutách. Proběhla prohlídka, kdy usoudili že porod už běží, pak následovalo vypisování formulářů, holení a podání Yalu (donesla jsem si ho). Pak jsme se přesunuli na porodní pokojík. Během první doby porodní se setřička přišla několikrát podívat jak se vede, poslechnout ozvy, byla mi nabídnuta injekce se spasmolytyky, mohla jsem jít do sprchy na míč (to mi ovšem moc dobře nedělalo), byl tam CD přehravač na kterém jsme si pouštěli muziku. Možná jsem měla štěstí, že samotný porod přišel až ráno (cca v 7hod.), za celou noc jsem totiž žádného doktora nikde neviděla, přítomné byly pouze 2 por. asistentky, které, jak bylo vidět otevřenými dveřmi, pospávaly. Těsně před porodem mi nabídli kapačku na rychlejší dootevření (tu jsem odmítla) a injekci (tu jsem si nechala píchnout). Nevím už co to bylo za injekci, ale otevřela jsem se po ní hned a šlo se na to. Přišel doktor a 2 por. asistentky a na 3 kontrakce jsem porodila. Následovalo hodinové šití (s umrtvením), další hodinka s mimkem a taťkou a potom přesun (na vozíčku) na pokoj.

Pozitivní postřehy:
- v průběhu porodu, kdy bolesti již byly veliké a nebyla jsem schopná dojít si na malou, mě sestřička ochotně donesla mísu. Jelikož jsem se ovšem nedokázala ani nadzvednout, sestřička mě nechala vyčurat přímo do lůžka a ihned vše bez řečí a s úsměvem dala zase do pořádku
- při samotném tlačení mi sestřička nabídla, abych si jednu nohu zapřela přímo o její bok - to mi moc pomohlo (v Ol není možnost si zavěsit nohy)
- při samotném tlačení, kdy po dvou kontrakcích jsme se nepohli z místa, na mě sestřička zvýšila hlas a nekompromisně zařvala že teď prostě musím zabrat, že se mimko dusí. To mě tak vyděsilo, že jsem do toho při další kontrakci dala poslední zbytky sil a mimko bylo na světě! Dodatečně se mi sestřička omluvila že na mě křičela, ale že to na maminky většinou zabírá :-). A měla pravdu, dodatečně to uznávám, vše je odpuštěno ...
- sestřičky na oddělení šestinedělí byly taky bezvadné, ochotné, chodily se ptát zda něco nepotřebujeme, i pohlazení bylo :-). Dřív by mi to možná přišlo zvláštní, ale po porodu jsem byla hodně naměkko a takové pohlazení bych ocenila zlatem.

Negativní postřehy:
- při příjmu k porodu a následném vyprázdnění po Yalu, když jsem se sháněla po toaletním papíru mi byla poslední rulička podána ze skříně se slovy: "Vy nemáte vlastní?Copak nevíte, jak na tom naše zdravotnictví je?" To mě teda šokovalo
- sestřičky na oddělení šestinedělí se snaží maminky i miminka naučit kojení za každou cenu. To je samozřejmě v pořádku, ale nic se nemá přehánět. U nás to bylo tak, že malej pořád plakal hlady a tak vždycky přišla sestřička a řekla ať si mimko přiložím. Já ale žádný mlíčko neměla a tak malej plakal za chviličku znovu. A znovu si přiložte. Takhle to šlo skoro každou hodinu a výsledkem bylo, že jsem měla bradavky do krve rozkousané. I přes to mě ovšem sestřičky stále nabádaly ke kojení. Když jsem to už bolestí nemohla vydržet a kojení odmítla, konečně malýmu dali příkrm (mateřské mlíčko jiných maminek). Nakonec jsem se s jednou hodnou sestřičkou domluvila, že mě při odchodu z porodnice naučí krmit z injekční stříkačky. Já si potom doma mlíčko vždycky odstříkala a malýmu ho dala přes stříkačku. Postupně jak se mi bradavky hojily jsem odstříkávání měnila za kojení. Na plné kojení jsem přešla až cca po 3 týdnech. Bylo to náročné a myslím, že zbytečné. Jinak malému je dnes 8 měsíců a stále kojím.

Závěr:
Porodnici mohu doporučit, i já bych tam šla klidně rodit znovu, ale v Prostějově nám teď otevřeli novou porodnici s možností alternativních porodů a tak to příště asi zkusím tam.
Přeji hodně štěstí všem budoucím rodičkám.
Peťka + Radeček