Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Koukám, že jsem zase zázračným způsobem utnula produktivní diskusi.
Jak já to dělám

Nelze se rozhodnout bez dalšího, jestli JO nebo NE.
Vy tatínka znáte, víte, jak se k životu stavěl. Jak snášel závislost, omezení, bolest, nemoc.
Požádejte lékaře o rozhovor, ať vám nastíní, jaký kvality života je tatínek ještě schopen dosáhnout, pokud resuscitace proběhne.

Třeba zjistíte, že mu medicína může nabídnout už jen péči, při který by vlastní život on sám za kvalitní už nepovažoval (umělá plicní ventilace, kupa medikace, nemožnost komunikovat atd.). A to pro vás bude východisko pro rozhodování.

Chápu, že si můžete jednou vyčítat, že tu mohl být déle. Ale je tu i nebezpečí, že si člověk bude vyčítat to utrpení, kterému byl po resuscitaci vystaven a vystaven být nemusel.

Nejen život je dar, ale i dobrá, rychlá smrt bez utrpení. A ta může být paradoxně s přemírou léčby nedostupná.

Spíš naznačili, že na názor rodiny odebrán velký zřetel.

Když umíral táta, měli jsme jako rodina na výběr - buď zahájit chemo, po které by měl možná pár týdnů navíc, anebo nechat vklidu odejít. Přestože někteří doktoři nás tlačili do chemoterapií, rozhodla jsem jinak (máma se zhroutila). Tátu jsme si vzali z nemocnice domů kde žil sice jenom týden, ale dostal vše co potřeboval a mohl vklidu odejít. Kdyby měl chemoterapie bylo by mu akorát zle a poslední chvíle by prožil doslova šíleně. Díky holkám tady, které mě odkázaly na skvělé stránky o "umírání" jsem byla na vše připravená a když táta začal opravdu odcházet věděla jsem o co jde, záchranku jsem nevolala a ráno v pokoji v vklidu odešel...... Poté co jsem toto prožila jsem dala jasně rodině najevo, že pokud by můj stav byl bez lepší prognózy na běžný život tak resuscitaci odmítám. Když jsem poté slyšela jak umírajícího známého v nemocnici drželi při životě - nutili ho jíst, pít, přitom už ztrácel polykací reflex... nelituji svého rozhodnutí. Posléze jsem mluvila s jedním docentem, který tátu léčil (s jinou záležitostí) a sám mi řekl, že jsme se rozhodli dobře, chemoterapie by mu jen prodloužila jeho trápení

lékaři,že mají na tohle vzdělání? To tedy nemají. Dokonce ti moudřejší říkají, že to už "není jejich práce". Ale nechala bych si od lékařů vysvětlit možnosti, dopady, odhady na vývoj, a přestože je to všechno jen pravděpodobně tak, a nikdy ne jistě, rozhodovala bych se na základě těchto informací.