Diskuze : Hlavní : Mezilidské vztahy

Bojím se, že si za 10 let nebudu umět ani nakoupit, všechno bude přizpůsobený dětem, který se narodily už s mobilem v ruce.

Moje babička, maminka, já jsme chodily do obchodu a tam zaplatily prodavačce penězi, celý generace.

Teď mám před domem COOP 24/7 bez obsluhy a neumím se tam dostat

Můj strop je skener v Kauflandu.

Teď je to horší, moje babička telefonovala pevnou linkou, koukala na televizi, která stála v obýváku, pouštěla si gramofon a platila na poště složenkama, moje maminka taky, i já část života. Celý generace to bylo stejný. Mladí si nechali radit od starších.

Teď se všechno mění snad každý den, mladí se v tom orientují, já už moc ne, všechno mi radí moje děti

"....nejen možné, ale pro všechny strany prospěšné. Jak pro vnoučata, tak pro prarodiče a rodiče."

jasně, že je, je to moc hezký a ty tři generace to tmelí dohromady úplně unikátním způsobem

To bych řekla, že to každý má nejen trochu, ale třeba i hodně jinak

Dle mého v této větvi diskuze jde o to, zda je možné a prospěšné ponechávat samostatný společný čas vnoučatům s prarodiči od nejútlejšího věku dětí.

Dle mého pokud jsou prarodiče normální, tak je to nejen možné, ale pro všechny strany prospěšné. Jak pro vnoučata, tak pro prarodiče a rodiče.

Opakuji stále "dle mého", protože chápu, že někdo prostě mimino a batole "nepustí z ruky", nesvěří je ani soudným prarodičům, a je to pro něj natolik psychicky důležité, že to přebije ostatní možné benefity.

Protože to každý má jinak

Jerry, nojo, ale to se tu pak mluví o různých věcech dohromady.
Jde o to, aby malé dítě mělo jakéhosi náhradního rodiče pro všechny případy?
Jde o to, aby mělo celoživotní vztahy v rámci rodiny?
Je fakt, že vlastně nevím, o jaké vztahy komu jde.
Já osobně si z dětství nesu pocit, že babička je člověk, který mě absolutně miluje a přijímá, naslouchá mi, bere mě vážně, mohu s ní být sama sebou a klidně se i trochu "rozcapovat" a ona bude vždycky na mě hodná. Taková andělská postava. To bylo pro mě nejvíc.
Jinak pocit důvěry, že by se o mě postarali, jsem měla u více příbuzných v rámci širší rodiny, u prarodičů, tet, sestřenic... Nebylo to dané zvykem pravidelného hlídání, spíš vřelostí konkrétních osob a pocitem přijetí mezi sebe.
Ale evidentně jsou rodinné vazby pestré a složité a každý to má trochu jinak.