Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

Je rozdíl přizpůsobit program 10 dětem nebo 24. Kolikrát je to oříšek už u pěti

Dále, když potřebuješ zjistit, jak je to s neslyšením a nevnímáním, je určitě snazší to zkoumat při práci s menší skupinou dětí.

Prostě učit 3 nestandardní děti v kolektivu 10 je diametrálně odlišná disciplína od té učit ty 3 v kolektivu 24. Dle mého i kdybys díky diagnózám měla "návod", jak s nimi pracovat. Což tedy bohužel není záruka (i v rámci jedné diagnózy je mnoho různých odchylek, stupňů, děti jsou individuality...).

"Ale vzdyt jde prioritně o dorovnání možností pro jejich další rozvoj."

hlavně nechápu ty rodiče - oni fakt nevidí, že jejich dítě potřebuje na něčem individuálně zapracovat? Nebo nechtějí vidět? Anebo oni to prostě v běžném domácím režimu jeden rodič na jedno dítě zvládají, a nad ničím jiným se nezamýšlí?

vždyť nějaké vývojové odchylky musí konstatovat i dětská doktorka na běžné prohlídce, ne?

Že odbočuju, je to jen velice okrajově k tématu. Měla jsem spolužáka, kterému selhávaly ledviny, dětská lékařka je stále odesílala na specializované pracoviště, volala jim i domů, aby se přeptala - oni tam s tím klukem nikdy nezajeli, bylo to prý moc daleko. Ten kluk umřel, prostě byl jednoho rána mrtvej.

vlastně to není utopická představa - 4 hodiny měsíčně psycholog, jednou měsíčně logoped (naše MŠ ho teda měla, byly totiž kamarádky s ředitelkou), speciálního pedagoga externě - to jsou věci, které učitelka MŠ nemá možnost obsáhnout, právě proto, že to je práce pro další tři externí odborníky

a přitom ten externista na pár hodin měsíčně nemůže být investice za statisíce ročně

otázka je, jestli by rodiče svolili, aby s dítětem v rámci mš ti odborníci pracovali - je klidně možné, že by odmítli i to - když odmítají i diagnostiku, když popírají, že je to potřeba

do škol přeci psycholog taky dochází, proč to MŠ, ne? - synova třída měla psychologickou podporu, když řešili šikanu v kolektivu na ZŠ, i konflikty mezi holkami na gymplu - oba ředitelé tohle zajistili a byla to dlouhodobá práce

babi,
v USA je obecně problém ve velkých školách, když máš high school, kde jsou třeba i dva tisíce žáků, tak je to totální průšvih - i když třeba má škola x psychologů a asistentů a učitelů a pomocníků a sekretářek a výchovných poradců a družinářek a vedoucích kroužků a sportů... je to klidně jeden dospělý na deset žáků, ale těch dvě stě dospělých nemá žádnou šanci znát dva tisíce žáků. Lítají v tom šílené peníze (na zajištění chodu školy) a výsledek nula nula nic.

Kat,
ne, nevidím jen svoje dvě děti - je mi jasné, že ve školce s cca 30-40 žáky bylo problematických dětí víc (jen u mých sousedek tam byly dvě další diagnózy - a to je to, co vím - určitě tam byly další děti s problémy, o kterých nevím nic). Moje pointa byla, že když máš v určitý okamžik na starost 10 -15 dětí, tak není problém přizpůsobit okamžik tomu, co se ve třídě děje. Nevím, např. když vidíš, že jsou děti unavené, tak jim raději číst knížku než se je snažit roztleskat do učení se nové básničky. Když jedno dítě "kňourá" a můžeš zavolat ředitelku, ať si vezme dítě k sobě a změří mu teplotu, nebo zjistí, že dítě tlačí bačkůrky a případně zavolá rodičům a nemusíš to řešit s třiceti dětmi za zády, tak je to taky mnohem snažší. Když víš, že rodiče dítěte se rozvádějí, nebo že mu zemřela babička, tak taky víš, že dítě se třeba bude chovat jinak.
Je spousta věcí, na které nepotřebuješ tisíce odborníků, stačí selský rozum - když má dítě rozbité koleno, tak je vcelku jedno jestli zakoplo o obrubník nebo spadlo z koloběžky - důležité je, aby koleno bylo ošetřeno. Když si dítě zacpává při besídce uši, tak je vcelku jedno, jestli to dělá proto, že je autista, nebo proto, že ho bolí hlava... ale zjevně je v té situaci v diskomfortu a je lepší ho z té situace nějak vyprostit, než to dítě ze zoufalství, že je v něčem, co nemá pod kontrolou a nemá z toho úniku, udělá nějakou scénu, nebo uteče nebo podobnou zoufalost.

Já se obávám, že ty jsi v tom prostředku - školka je moc velká na to, aby se dal s dětmi dělat hodně individuální program - a moc malá na to, abys měla k ruce "lidi".

Čumčo, jo, jsem strašně vděčná za všechny dosavadní školy, které nám přišly do cesty...od školky, přes logo školu, až po současnou SŠ, která vlastně jako jediná je v kategorii běžné školství a i tady jsme našli absolutní podporu 🍀. Neměnila bych ani jednu z nich a syn určitě taky ne...