Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

Ropu, ano, ale je jich (bréc) minimum v porovnání s tím, co pamatuji ze svého dětství (osmdesátky a začátek devadesátek) - naše děti už zažily nesrovnatelně jinou školku i školu, není všechno ideální, ale v porovnání s mým dětstvím - nebe a dudy.

Kat,
nechci se zastávat rodičů, kteří na děti kašlou, ale i my jsme se drželi zpět a třeba diagnózu jsme pro dítě nikdy "nezařídili" - ano, zjednodušilo by nám to život, možná by mohlo i chodit do autistické specky, ale..... měli jsme pocit, že pro dítě je přínosné být ve standardním kolektivu, že v kolektivu autistů z něj bude ještě větší autista a že to normalizuje nestandardní chování... a pak tu byla dlouhodobá perspektiva - třeba - dostane se dítě na nějakou školu, nebo ho školy odmítnou čistě proto, aby se nemusely zaobírat "papírama" a nějakýma extra špekama... a co třeba řidičák? Měli by všichni autisti mít řidičák? To asi ne. Ale kde je ta hranice? A my jsme usoudili, že bude lepší to neřešit, tj. že bude lepší pro dítě "papír nemít"... protože v té době už jsme měli zkušenosti s tím, že papír nadělá spoustu škod (když bez našeho vědomí šoupli dítě s IQ130 do speciální třídy - kde byli všichni "nehodící se" - hluchá holčička, holčička s DS, stokilový chlapeček s Tourettem a nejspíš ještě něčím, kterého se bála i učitelka, který lámal židle a podobně...)...
... a tady je moment, v kterém s tebou nesouhlasím, já si nemyslím, že by tohle mělo být řízené shora a že podmínkou k dobré péči je velká škola, která má odborníky na všechno... já si myslím, že je to naopak, že cesta je decentralizací a tím, že se vše bude řešit lokálně - v malých třídách, malých místních školkách a školách, ne ve velkovýrobně... protože masovka ve své podstatě nikdy nebude vyhovovat nikomu... pro všechny to bude průšvih, protože nikdo není ideálně "průměrný".

Nemůžeme dite vyloucit.

Ne, rodiče nas neobviňují ze zasednutí si. To se objeví jednou za x let a vetsinou si to rychle vysvětlíme.

Vztah máme stejný. Ze si neco myslime, nebo namhe lito děcka, to si necháme pro sebe. Je to jejich dítě a jejich pravo.

Jerry, my vetsinou neřešíme na denní bazi ale takove opravdu závažné veci. Kdy opravdu vime, ze to je náročné prijmout. Já i kolegyne máme kazda urcitym zpusobem nestandardní děti. Ona to mela i s tou sikanou ve škole a reakcemi okoli. Víme, ze je to těžké.

Jak říkám, systém je v tomto strašně mizerně nastavený. Některé veci bychom mely byt schopni resit interne.

Informace - hele, nic výjimečného není, ze se povede ditko dostat na konzultaci k odborníkovi. A Rodiče potom rozhodnou. Ze nesmíme dostat zpravu. Takze vysledek, opora, rada, nějaká informace - nulová.

Babi, nejsou to vyjimky, bohužel. Bývá to tak 50/50. (A ted dopisuji, protože je to zkreslena odpověď. Teď treba řešíme dejme tomu 6 dětí s různými komplikacemi.) A je to tak pul na pul. Včetně toho, ze na konkrétní dotazy dostaneme odpovedi jiné v rijnu a úplně odlišné v dubnu. Ach jo.
Nekdy je to fakt smutný. Nekdy víme, ze je čeká naraz ve skole.
Ale já jsem přesvědčená, ze tohle nemá byt o tom, ze je vse závislé (i dítě) na vůli rodiče. Ze nektere veci by mely byt prostě v tom systemu vzdělávání zajisteny mimobezne.
Různé logopedie, docvicovani, prevence primarnich reflexu atd. Etoped a treba klima tridy.
Jenze tohle muzou zajistit mega velké skoly, kde je osvicene vedení. A sem tam extra schopná skolka s osvicenym zrizovatelem.
Vlastně nekdy bych byla ráda, kdyz by obcas některý rodič narovinu řekl "nedavam to, nezvladam, nechci". Clovek by aspon vedel rovnou, ze nemá nic čekat. A bylo by jasno. Rozumim, ze nekdy proste není kapacita, řeší se jiny starosti.

A ještě chybí funkční ospod, který by v ojedinelych případech nikoliv prudil, ale zajistil třeba práci s rodinou ve prospěch dítěte.

A k tomu chybí speciální skolky a skoly. Coz je hrozný taky pro vsechny.