Úzkostné dítě - jak mu pomoci?

Zdravím všechny a mám takový dotaz - má tu někdo taky úzkostné a citlivé dítě? Nejlépe mladší školní věk... Zajímalo by mne, jak s tím pracujete, jak mu pomáháte to překonat, "otužujete" ho nějak?
Mám prvňáčka, s vývojovou dysfázií (teď už v podstatě kompenzovanou)...je moc šikovný, učení mu jde skvěle, v tomhle směru s ničím problém není...ALE...odmalička je taková úzkostná povaha, všeho nového se bojí, než něco zkusí, tak to chce hodně trpělivosti, povzbuzování...dlouho všechno okukuje, pozoruje...je ve stresu z jakékoli neobvyklé situace, jakmile je něco jinak, než podle obvyklého řádu, tak už to u něj vyvolává úzkost...ve škole ho paní učitelka moc chválí, že učení mu opravdu jde....ale prostě stydí se (bojí) odpovědět, když něco ví, i když to ví třeba jako jediný a byl by za to pochválený, nevěří si, raději neodpoví, aby to neřekl špatně...jakmile mají ve škole nějakou mimořádnou akci, i když třeba zábavnou a zajímavou, tak je vidět, jak je z toho ve stresu, do ničeho se nehrne, drží se paní učitelky skoro za ruku...i doma nemá rád nenadálé změny programu, ale jinak se doma chová uvolněně, doma prostě vidím, co všechno ví a umí, když si povídáme, tak někdy zírám, co z něj padá za moudra...ale je takový jen doma...někde mezi lidmi je tichý, stydlivý...jedině, když už někoho trochu déle zná, tak se dokáže "odvázat"...Máte někdo s tím zkušenosti, co by mu mohlo pomoci? Jak bych ho mohla povzbudit, trochu "otužit", nebo nevím jak bych to vyjádřila? Vím, že se nabízí možnost řešit to s psychologem, ale to bude asi na dlouhé lokte, než natrefíme na někoho, kdo mu sedne, bude to pro něj další stres navíc a další důvod k malému sebevědomí...už takhle ho kvůli té dysfázii nemá zrovna nazbyt...pamatuju se, jak mi asi ve 4,5 letech brečel večer ve vaně a já vůbec netušila proč a po chvíli z něj vylezlo, že brečí proto, že mu nejde říct jedno delší slovo a smutně se mě ptal, jestli někdy bude umět mluvit...takže to mu asi taky nepřidalo...Podle paní učitelky je to prostě takové osobnostní nastavení a moc to asi nezměníme... Ale proč to píšu - chodí teď do logopedické třídy a od září ho chceme přesunout na běžnou základku, půjde s ním ještě spolužák z téhle logo třídy, takže tam nebude sám...ale bude tam 24 dětí ve třídě (teď jich je 8) a je to prostě velká škola...na jednu stranu bych ho nechala tady, ale oni tady jedou dost pomalu a on je fakt docela chytrý, tak mi to přijde škoda...a taky by se už potřeboval dostat do nějakého "běžného" kolektivu, tady přece jen jsou ty děti všechny takové "jiné", jak ho tak poslední dobou pozoruju, tak mám pocit, že už nastal čas, aby opustil takovou tu ochrannou "bublinu", co v ní byl doteď - speciální školka, logo třída...protože zbytek "světa" takový prostě není... Tak bych mu t ráda nějak usnadnila....Děkuju za rady a za to, že jste dočetli až sem