Diskuze : Drbárny : Drbárna o čemkoliv

Včera předvánočním obědem s celou rodinou ve spřátelené restauraci a couráním po městě a trzích začaly svátky. Trochu jsme přeházeli pobyt vnoučat, takže dneska se poflakuju doma, u pohádek dodělávám cukroví, manžel se snaží kurýrovat a zatím pořád zvažuju, jestli ještě vyjet na nákup nebo se na to vykašlat a nechat ho dovézt. Před chvílí zeť dovezl krůtu na 26.12. a tvrdí, že se nevleze ani do naší trouby, tak jdu kouknout do garáže a nějak to vymyslím. Koupila jsem si včera nějaké knížky, průběžně čtu. Zítra dopo program obdobný, odpoledne budeme s vnoučaty vyrábět lodičky a pak je půjdeme pouštět na lodičkovou slavnost, přespí u nás a v pondělí už podle původního plánu pokračujeme na dílně. Jediná drobnost je tím pádem nazdobení stromečku, což jsem chtěla dělat zítra, když jsem si myslela, že už tu prcci nebudou, to holt proběhne až na Štědrý den ráno, to v pondělí asi nedám a chci, aby ho měli na 26.12. jako překvapení.

Agato, pořád lepší, než kdybys ty klíče našla až po příjezdu zámečníka.

Předvánoční šílenství jde mimo mě, to běžné se mi nevyhýbá. Oblíbeným nešvarem je zabouchnutí dveří. Naštěstí kocour (pro své zdrhání přezdívaný Kajínek) si umí dveře otevřít.

Jenže jednoho nevlídného večera hezky jen v pantoflích, klokance a s ručníkem na mokrých vlasech jdu ven vysypat koš a zkontrolovat, jestli houká sova 🦉 (krycí název pro jedno zdravotní). Před vchodem sáhnu do kapsy klokanky a klíče nikde. Nadávám si do stáda a zvoním na sousedy, aby mě aspoň pustili do vchodu.

Ti chudáci starostliví jak se dostanu do bytu. Já sebevědomě, že mi kocour otevře. Většinou když cvaknou dveře při odchodu, tak jde hned zkoušet kliku, aby vzal draka. Takže volám, ťukám, pískám, číčam... nic. Dobrých dvacet minut, už skoro zoufale. Pak nějaké nesměle poškrabkování zevnitř na dveře, tedy zbylé dvě malé čtyřnožkyně mi dávají najevo, že jim se tedy po mě rozhodně stýská.

No nic, zazvoním na sousedy, nemám totiž ani mobil. Jedno dítě v Praze, také úplně pryč, rezervní klíče jsou u pronajímatelů a ti jsou na horách. Takže holt dojde na zámečníka a já mám po vánočních dárcích.

Nic, šmátrám v kapse od gatí, abych si do kapesníku utřela slzy a nudli a hle, nějak tam zacinkalo. Celou dobu se tam ty klíče vysmívaly...

persepolis - máte naloženo až až

Dvě bezlepková cukroví skončila v koši. Jedno z nich jsem přitom loni několikrát úspěšně pekla.
U těsta na linecké jsem navážila dvojnásobek mouky a přidala čtyřnásobek cukru. Naštěstí mi to došlo před přidáním másla.