Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

"
A nefandi si, že tě pohrobci totality tepou za "jiný názory" - názory jsou vítány oni tě tepou za způsob prezentace, kdy sama děláš přesně to, proti čemu se tak vehementně vymezuješ - to Ty vykládáš, co si maj lidi myslet, a když si náhodou myslej něco jinýho, tak je začneš mistrovat, jak si to myslej špatně."

Kudlo, tve dojmy a pojmy uz jsme diskutovaly mnohokrat (=v kazde diskuzi).

Kdyz neco popisuju, nikomu nic nevnucuju, mila Kudlo, alebrz pouze popisuju neco JINEHO. Kdyz to napr. Tebe nastve, nic s tim nenadelam, a je to celkem uplne jedno.

On ma totiz kazdy narok na svuj nazor.

Supliku, chapes, ze si pletes slova "POROVNAVAT" a "POPISOVAT"?

To provnavani si tam dojemne vkladas ty a par dalsich.

(diskuze totiz nebyla omezena nijak rokem 1970 - 1989...)


Uz to chapes?

To mě tehdy doslova fascinovalo, jak může někdo narvat Husáka nezi konzervy s hráškem
Já jsem jezdila na trati Tábor - Ražice a jednou ze zastávek byla Bálkova Lhota. Nějakého chytráka napadlo tam dát velký nápis "Sovětský Svaz - záruka míru". Akorát to udělal tak, že dal Sovětský Svaz před tu Bálkovu Lhotu a zbytek nápisu za název stanice, navíc to bylo stejně velkými písmeny jako název stanice, takže to opticky vypadalo jako "Sovětský Svaz a Bálkova Lhota - záruka míru". Když jsem jela kolem, vždycky jsem se srdečńě bavila.

Taky jsem se dozvěděla od holek z propagačního, že vždycky před státním svátkem dostanou z OV KSČ nařízeno, jaký nápis bude na budově a jak bude vyzdobená. Prý aby se nestalo, že na dvou budovách budou stejńé budovatelské nápisy. Holt to musely udělat a nazdobit, byl to příkaz shora.

Ovšem největší šok jsem měla na 1.máje v Praze. Já to chtěla vidět na vlastní oči. Doma to vždycky teta poslouchala a vařila u toho, zatímco my jsme sázeli brambory. No co svátek práce, tak jsme ho slavili prací, že. No a průvod postupně přešel kolem tribuny, my šly s kamarádkou za ním a že půjdeme na tramvaj, dojedeme asi někam k Petřínu a někde si v pohodě dáme dvojku vína. Na druhé straně Letenské pláně stály Avie a lidi do nich házeli vlajky i transparenty. Tomu jsme se divily, protože to na 1.máje nikdo nechtěl nosit, to se vždycky muselo v práci nebo ve škole odevzdat, aby se to uložilo na další rok. Okolo běhali milicionáři v uniformách a volali: "Soudruzi, tady si vezměte jiné transparenty, jděte tamhle okolo a musíte jít ještě jednou, máme málo lidí a televizní přenos má být až do půl jedné". Nám spadla brada až na kolena. Takže nikoli průvod vesele rozjásaných lidí, ale nahnaní dobrovolníci, co běhali na Letenské pláni kolem dokola, dokud neskončil televizní přenos. Na to jsem teda fakt koukala jako zjara.

hele, Eudo,

Tvoje konkrétní zkušenosti jsou zajímavý, a o ty mi taky šlo, ale ty pindy okolo a to mistrování si laskavě vetkni za klobouk.

A nefandi si, že tě pohrobci totality tepou za "jiný názory" - názory jsou vítány oni tě tepou za způsob prezentace, kdy sama děláš přesně to, proti čemu se tak vehementně vymezuješ - to Ty vykládáš, co si maj lidi myslet, a když si náhodou myslej něco jinýho, tak je začneš mistrovat, jak si to myslej špatně.

Pro mě bylo cenný to, co popisovala Nordica, i to, co jsi popisovala ty, dokud to bylo o faktech (co jsi tam musela dělat, jak to tam vypadalo, jak tam lidi žili atd.).

Protivný to začalo být v momentě, když jsi začala vykládat NÁM, jak sis to všecko dokázala zařídit a jak naše dojmy (a v tomhle ohledu je výraz DOJMY známkou poctivosti, protože všichni jsme tu dobu prožívali nějak subjektivně, mně šlo o tohle subjektivní prožívání a nebylo by poctivý tomu říkat FAKTA, takže se mi nelíbí, že se tomu pošklebuješ).

Zajímavý pro mě bylo třeba i to, že i Zápaďákovi dělali problémy, že se stýká z lidma z Východu, jak jsi psala, akorát už teda nechápu, proč jsi to dávala do protikladu s tím, že se to dělalo tady, jako by se to snad navzájem vyrušilo či co (přičemž blbý je přece obojí). Jako by ty komunisty nějak "vyviňovalo", že "ti druzí" to dělali taky. Ne, od komunistů to bylo sprostý a pokud se něco takovýho dělo na druhý straně, tak to bylo taky sprostý.

1970