Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

"Spojení proti společnému nepříteli"
to už tu padlo, a taky mám vyzkoušené, funguje poměrně dobře, ale samozřejmě jen jako součást budování vazeb mezi sourozenci.

Moji rodiče na nás děti to také používali, a musím říct že máloco nás dokázalo tak svorně sešikovat v jeden řad :). Dodnes se tomu na rodinných setkání smějeme.

Své děti jsem také toto nechala zažít, schválně jsem občas "vytvořila" situaci, aby měli možnost se proti mně "semknout".

Ale asi musíte hledat v čem je zakopaný pes u staršího, u mladšího to evidentně je reakce na chování staršího.

Na rozdíl od toho co tu padlo já jsem zastáncem naopak společného pokoje pro děti do určitého věku, právě aby se naučili spolu vycházet a měli příležitost na společné hraní a sdílení. Samostatné pokoje možná zamezí třenicím a rodiče budou mít "klid", ale vztahy mezi sourozenci to neřeší. Tím že vyrostou každý ve svém pokoji si blízký vztah moc nevybudují.
Takže společný pokoj ano, ale zas měl by tam mí každý nějakou vlastní zónou, kam zas ten druhý nebude zasahovat. Učí to vzájemnému respektu. A děti musí vidět že ho rodiče vyžadují od obou.
A to i po tom mladším, není důvod aby mladší si bral věci staršího nebo je ničil jen proto "že je mladší, nebo z toho nemá ještě takový rozum", tohle je častá věc co dráždí provorozené.

Myslím, že nenaučíš někoho, aby měl jiného rád. Takhle to měl můj kamarád, nikdy se s bráchou neměli rádi, jako děti se maximálně tolerovali, a to byli jen 2 roky od sebe. Vůbec spolu nekomunikovali. Jako dospělí se vůbec nekontaktují. Jejich mamku to mrzelo, ale nic s tím nesvedla, ti kluci byli nekompatibilní.

No, jeden známý vzal svoji malou sestru v zavinovačce a položil ji vedle popelnice - zapíchl do sněhu asi v minus deseti. Naštětsí popeláři přijeli vzápětí a hned na rodiče zvonili, jestli to myslí váženě. Známý i jeho sestra vyrostli a mají skvělý sourozenecký vztah.

Je těžší napravovat něco co už se pokazilo nebo začalo kazit, ale je rozhodně moc dobře že si to uvědomujete a chceš to řešit. A co nejdřív dokud jsou mladší, u velkých to jednak mění už těžko a navíc tam pak už nastupující pubertou dochází ke konfliktům jaksi z podstaty věci, a samozřejmě když to bylo divoké mezi sourozenci do té doby, tak puberta to spíš vygraduje. Důležité je podle mně zasít to semínko vzájemného vztahu v raném dětství.

Obecné rady je těžké dát, protože ta škála důvodů "proč" se to děje může být velká. A v zadání není moc informací co vlastně se mezi nimi děje. Roli hrají povahy, temperament a osobnost dítěte. Nicméně si myslím že zásadní roli u sourozeneckých vztahů hrají rodiče, kteří ať už vědomým či často třeba něčím nevědomým. A hlavně musí se začít ten vztah cíleně budovat hned od narození sourozence. "Samo" se to totiž podaří jen někdy.
Děti jsou velice citlivé na spravedlnost.

Tak asi začít u sebe, chování rodičů nebo i prarodičů bývá nejčastější příčina. Snažit se být fér k oběma, chválit. Trávit čas s nimi odděleně, ale trvat i na společném. Trvat na tom že se k sobě v rodině chováme slušně.
Pokud má starší mladšímu něco půjčit, musí to být i obráceně. I straší z toho musí mít nějaké výhody. Tohle bývá velice častá chyba, zvlášť u dětí stejného pohlaví. Počítá se že se starší podělí o své hračky, a proč kupovat nové lego, když máme doma plnou bednu.

Rozdíl 3.5 roku je složitý, je to v tom malém věku víc než aby byly automaticky i parťáci na hraní, a málo na to aby ten starší už některé věci pobíral rozumem.

Mám děti 2.5 roku od sebe. Mně zabíralo: od malička jsme nevyčleňovala staršího ani když jsem se srala o mimino, byl s námi u kojením koupání, přebalování. "Pomáhal" a byl chválen. Na půjčování hraček jsem netrvala, když půjčil, batole mu taky něco půjčilo.

To ar, já tohle taky nikdy nechtěla ostře sledovat, ale třeba MM na tom víceméně trvá, tak sčítáme i každou blbinu, aby hodnota dárků byla podobná - podvolila jsem se tomu - on byl podřízené mladší dítě vedle starší preferované sestry - a prostě se přes to nedokáže přenést, tak to respektuju