Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

To je moc pěkné. Inspirativní. můžu se zeptat, jk se toto buduje u těch menších? jak jste to měli doma, kyž byly dětem třeba 4 - 6 let?

Presvedcuji a nema to ucinek, bohuzel na synovi vidim, jak sklouzava do modu "tatinek"😐 Nicmene syna donutim, at si to uklidi, odnese, vysaje, slozi. U msnzela to je bohuzel nekonecne opakovani a chabe vysledky. Bohuzel se to pak promita do vztahu

Anadar, to je pěkný, hezky se to cte a moc ti to přeju!

Manžela nevedu, jsme partneři. Vedla ho pěkně jeho maminka s tatínkem a my to tak předáváme i našim dětem.


U nás jsou rozděleny ženské a mužské práce. Nechci ale vytvářet iluzi, že u nás všechno funguje a nedokážu se čas od času vytočit do běla nad prádlem vedle prádelního koše nebo nad neustále zavaleným konferenčním stolkem.
Čili většinou vaření, praní a úklid našeho obydlí zastávám já a dcerka - takové ty optické věci. Koupelnu a toaletu si ale děti střídají a já jí dělám 1x týdně sama a i dcerka už tuto práci zastane tak, že to vezme včetně poliček a vytřídění past a likvidaci prázdných obalů.
Pokud nejsem doma, je dneska už každý (děti jsou velké 12, 15 a 17) vytřídit prádlo, zapnout a pověsit pračku, vyžehlit minimálně to své a nemám obavu, že by prádlo zničili. Standardně to nedělají, je to "moje" práce, ale poslední 3/4 roku jezdím na služební cesty a když k tomu pak máme i víkend mimo domov, tak bychom to prostě jinak nezvládali.

Každé dítko umí uvařit pro celou rodinu. Standardně je to moje práce, můj muž ale vaří rád a má své speciality. Většinou víme nějaký plán na týden, kde se kdo pohybuje nebo má třeba jeden den volněji a tak když musím pracovně mimo město, tak kdo je volný dostane důvěru a uvaří buď jeho vlastní nápad a nebo se domluvíme co nakoupí a uvaří dle nějakého receptu. Je fajn přijet po celém dni v práci a mít uvařeno nebo nachystáno k jídlu.

Muži zase dělají vše kolem auta, úprav - oprav v bytě včetně běžných nákupů a vše kolem sportovního náčiní, plánují víkendy, zamlouvají ubytování. No, když dcerka zanesla odpad vlasy, tak jí tatínek vzal a rozdělali spolu prventivně všechny odpady včetně toho kuchyňského.

Utřít prach a vyluxovat, vynést odpadky a tříděný odpad, to si v týdnu střídají děti a já si to pak většnou pátek udělám před víkendem i s vytřením nebo postupně vzmu okna nebo uklidím komoru, udělám si u toho hlubší úklid polic či kuchyně nebo knihovny. Každý týden něco.

Snažíme se tak s mužem všechny průběžné zapojovat do toho, co je třeba udělat, a když prostě někdo má volno a leží doma na kavalci, tak není důvod čekat až příjdu já z práce, abych uvařila, poskládala ponožky a honila se jako blběna. Jsou pak dny, kdy jsem doma už ve 3 hodiny a 20 min. a uvařím, napeču a skříně se telelí naplněné vyžehleným prádlem .

Společně večeříme téměř každý den, tak že si většinou v neděli říkáme kdo je kdy kde a co je potřeba v týdnu udělat a zařídit, aby si každý mohl naplánovat krom svých povinností - děti chodí do školy a mají denně tréninky, i třeba jen lelkování s kamarády nebo my s mužem běhání a posilovny, kávičky, pivečka a pod., aby to prostě nějak vyváženě fungovalo.

Ale děti už máme starší a celkem nám to teď funguje, musím říc. Těch dní, kdy jsem byla vytočená jen jsem otevřela dveře je málo, pominu li jeden exces před vánocemi, kdy jsme všichni cítili, že potřebujeme klid, ale já prostě neumím mít klid, když nejsou tyhle drobné domácí věci udělané a všechny jsem vyprudila , tak si ani nevzpomenu, kdy jsme se naposledy nějak extra dohadovali.
Jo, děti se občas škorpěj o myčku a koš neb to prostě dle mého dělá ten, kdo vidí že je plná umytého nebo špinavého nádobí. Tam se moc nesejdeme, ale jinak asi už je to taková pohoda s nimi.

Můj otec byl taky netypický otec - výhrady k jeho chování mám veliké, ale co se domácnosti týče, tak musím uznat, že se choval naprosto rovnoprávně až vyloženě feministicky. Byl umělec na volné noze, takže si práci časově přizpůsoboval dle chuti a možností rodiny, někdy pracoval v ateliéru, jindy doma a běžně uklízel, žehlil, vařil, myl okna, v létě zavařoval a nakládal, ale taky byl manuálně zručný - vyráběl domů nábytek, kdeco opravil, přestavil... Až když umřel, tak jsem zjistila, jaká je máma totálně neorganizovaná bordelářka a došlo mi, že to celou dobu doma i na chalupě udržoval jen on. Já naštěstí podědila tu jeho organizovanost, ale bohužel už ne tu uměleckou kreativitu. Tu mají až naše děti, ale těžko říct, jestli jsou v tom spíš po dědovi nebo po manželovi, který se živí prakticky tím samým co dělal táta.