| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Soutěž o balíček dětské kosmetiky

VčeraKomerční sdělení

Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.

  (?)
 Názory 110 z 147071  [Dalších 147061 >>]
Stará husa 154854
26.11.2024 7:45:01
Vážný, to je strašné, co píšeš. Naši měli taky svoje mouchy, ale tohle je naprosto otřesné. Vůbec se nedivím, že máš deprese a problémy s emočním přejídáním. ~6~
Drypetis 154924
26.11.2024 7:17:59
Rose,
"je v pořádku chtít dělat věci jinak, poučit se z chyb svých rodičů, ale je taky nebezpečné jim ty jejich chyby vyčítat, byť jen sama sobě v hlavě - dokáže to ovlivnit vztahy i na venek a přitíží to tobě samotné..."

Jo tohle je naprostá pravda. Přesně tohle se mi stalo. Pro mě byl ten aha moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem vlastně měla hrozné dětství, narození vlastního dítěte. Najednou jsem nějak nechápala, jak máma mohla být tak tvrdá a nekompromisní při výchově a že já budu jiná. Jako dítě jsem neměla v rodině žádné slovo a dětství byla jen příprava na dospělost, kdy začne ten opravdový život. Naši měli názor, že dítě nemá z ničeho rozum a tedy ani nemá žádné zážitky, není potřeba mu nějak dělat radost, hlavní je, aby se dobře učilo a nějak se uplatnilo v životě. Ale zas tam byla snaha umetat cestičku, ale tu určili oni. Pokud se z ní někdo odchýlí, nemůže už počítat s pomocí. A hlavně je důležité, co o nás říkají lidi. Naši se taky hodně hádali, dominantní byla máma, vyčítala pořád tátovi že se po té tradičně mužské stránce málo snaží, není ambiciózní v práci a tak málo vydělává, nemá užitečné zájmy a známé, že všechno musí zastat sama. Já sama jsem dceru vedla jinak, volně, hlavně nestresovat a umožňovat ty zážitky, ale zas jsem opomenula jakékoli vedení, nebyla jsem pro ni nikdy něco jako autorita, která by ji aspoň trochu nastínila, co je v životě důležité a ona měla už od puberty pocit, že je vyzrálejší, než já a že na všechno si musí přijít sama. A taky jí vadilo, že jsem málo dbala o "image" naší rodiny a ona si vždycky připadala, že jsme oproti rodinám jejích kamarádek nějak horší, ona tedy použila slovo socky. A co se týče hádek mezi rodiči, těch zažila taky plno. S mým mužem se ale nějak nedá nehádat :-)
K_at 121378
26.11.2024 6:41:43
Vážný, věděla jsem, že to u vás bylo divoký. Ale že jsi vyrostl až v takovým prostředí, to ne. To muselo být hrozně náročné. Je podivuhodné, že jsi dokázal založit normální vztah a rodinu. ~s~
Vážný2 158667
25.11.2024 23:49:05
Taky tak nějak podobně.

Táta byl vyloučenej komunista po 1968, navíc 3x rozvedej (2x se stejnou paní) a měl asi 6 dalších dětí. Máma se do něj zbláznila, mladá 22letá výtvarnice, neviděla, že je trochu opilec, neviděla že je násilník. Byl o 17 let starší a viděla v něm tu progresivní sílu, ten socialismus s lidskou tváří (no nevím, když byl od 17 let v roce 1945 v KSČ).

Hádali se vždycky, táta byl nejméně kvartální alkoholik, ale spíš kvartální bylo když nepil. Když se napil, tak ztrácel zábrany, byl žárlivej a agresivní. Běžně u nás létaly popelníky (křišťálové, broušené), vajíčka. Máma se se mnou zavírala v pokoji a táta se tam dobýval a vyhrožoval, že ty dveře vysklí. DOkonce se pokusil odštípat ty lišty, ale byl moc opilej na to, aby to dal. Občas se svalil na zem v přesíni, většinou šel spát na gauč v kuchyni. Když jsem byl starší (13+), tak mamka čím dál častěji utíkala k babičce a dědovi, kteří bydleli o 4 patra níž ve stejném bytě. A mne tam nechala. Já pak v noci tátu ukládal, sundal mu boty, aby neležel v posteli v botech, snažil jsem se ztlumit kazeťák, co si pustil u hlavy buď s Novosvětskou symfonií (v 1:00 naplno), nebo se Svobodnou Evropou apod. KDyž se vzbudil a bylo to moc potichu, tak to zase dal nahlas.

Mamka se musela starat o peníze pro rodinu, protože co táta vydělal, tak často brzy propil.

Mezi tchýní a tátou bylo čiré nepřátelství, babička byla naštvaná, že si ho máma přivedla. Táta babičku téměř násilím vystěhoval do bytu po pradědovi, když praděda umřel aby se jí zbavil z našeho 1+1. (Po roce 1971 byl asi 7 let zakázaný jako architekt a vystěhovali ho ze služebního bytu, že má jít bydlet 1+1 ke snoubence a jejím rodičům, s níž mne čekal.) Táta někde našel fotku z WW2 babičky s nějakým německým oficírem a vydíral jí, že jí udá.

Babička reálně pocházela z berlínských Čechů a logicky měla spoustu přátel i z Berlína. Před Hitlerem ale spolu s dědou uprchli do ČSR v roce 1938 a za války, než aby jako bezdětná manželka ke konci musela na práci do Říše, tak nastoupila u protektorátní Luftschutzpolizei, čili protivzdušné ochranné policie (v podstatě civilní ochrana) jako telefonistka. Protože uměla oba jazyky a psala na stroji. A tak se dostala i do pražského povstání, jako spojovatelka ve velitelském centru Bartoš. Ale asi se táty trochu bála.

Prosil jsem kolikrát mámu, aby se rozvedla, ale neudělala to, protože by ho stejně nedostala z bytu a ona se mnou neměla kam jít. Takže když v létě 1989 umřel na rakovinu jater, tak jsem sice byl smutnej a chyběl mi, ale svým způsobem to bylo vysvobození a já se nedovedl vlastně vůbec vypořádat s těmi emocemi (bylo to o prázdninách mezi gymplem a matfyzem). Navíc jsem byl v lázních a vůbec jsem netušil, jak je to vážné.

Máma se z toho už úplně nikdy nedala dohromady. Začala sice podnikat a dělat politiku, ale měla divně proruchanou osobnost, s každým se pohádala, byla výbušná, manipulativní, několikrát mne začala mlátit, např. když jsem ji oznámil, že bych se chtěl oženit. Moc jí to podnikání nešlo, protože neměla reálné vidění. Nakonec si vzala podvodníka, snad ještě horšího než byl táta. I toho pohřbila a pak jsme ji museli vytáhnout z exekucí po manželovi a pomoci ji finančně, než prodala nějaké umělecké předměty a získala polštář, z něhož se dalo žít. Nakonec skončila s narůstající demencí a umřela na rakovinu. Opět jsem dokázal ji posloužit a pomoci, ale ne s ní moc dlouho být, protože mne to moc zraňovalo.




Ropucha + 2 120300
25.11.2024 11:12:48
Rose ~R^

Kněžno, tvé dětství BYLO normální.
Normální v tom smyslu, že nijak zásadně nevybočovalo z většinových standardů.
Sama píšeš, že jsi viděla podobnosti vaší rodiny s rodinou v nějakém filmu. Právě proto se asi takové rodinné modely objevují ve filmech, že je jich hodně a hodně lidí se s nimi identifikuje.
Dítě vyrůstající v úplné, kultivované, láskyplné rodině, kde jsou všichni na výši, nikdo se s nikým nehádá a každý jedná vždy příkladně jako podle psychologické příručky, je spíše utopický ideál.
Většina dětí se narodí průměrným lidem, kteří chybují v komunikaci, ve vztazích, ve výchově... ale snaží se, jak umějí. Děti se s tím musí popasovat, musí se zorientovat ve vlastní rodině i mimo ni, postavit se na vlastní nohy a zaujmout k životu vlastní postoj.
Ty měj na paměti, že nejsi zodpovědná za život svých rodičů, jsou dospělí, jejich vztah je jejich věc a jejich životní styl je také jejich věc. Přemýšlení o jejich rozvodu nebo nerozvodu není tvůj úkol. Ty si buduj svůj vztah podle svého přesvědčení a rodičům buď nápomocná, budou-li potřebovat, ale jak píše Rose, neber na sebe roli soudce nebo mediátora jejich vztahu. To si oni musí řešit mezi sebou, případně s odborníkem, když budou chtít.

Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 39806
25.11.2024 8:33:12
kněžno, já chápu ten okamžik "aha prozření", stává se to asi každému a bývá to dost pecka... ale na druhou stranu fakt radím to nepřehánět, abys pak zbytečně neměla pocit, že "všechno je jinak"... je dobrý si porovnat i to, že často ti rodiče sami si nesou nějakou zátěž, sami měli nějakou výchovu, nějak je ovlivnily okolnosti... pokud se ti jako dítěti zdálo, že máte hezké dětství, asi hezké bylo... je v pořádku chtít dělat věci jinak, poučit se z chyb svých rodičů, ale je taky nebezpečné jim ty jejich chyby vyčítat, byť jen sama sobě v hlavě - dokáže to ovlivnit vztahy i na venek a přitíží to tobě samotné...
za mne platí "odpustit a neřešit", vzít si ponaučení ano, ale připustit si, že my sami napácháme zase jiné chyby na svých dětech, byť bychom se snažili sebevíc a možná by nás překvapilo, co třeba jednou budou mít děti za zlé nám...
co se týče současných hádek rodičů - jestli to dobře chápu, nemají si moc co vyčítat, není to tak, že by byl jeden agresor a druhý oběť, teda doporučuju se od toho mírně distancovat a dát to rodičům najevo - oni to mají jako vlastní životní styl, to neznamená, že to musí být součástí tvého života... když se tě snaží do hádky zatáhnout, říct na rovinu, že jim soudcovat nemůžeš, a nechceš, že ti je líto, když se hádají, že ti to nedělá dobře...
kněžna Dragomirová 160259
23.11.2024 14:19:17
tak já hlavně prožívám asi šok, že co jsem do dnes považovala za normální asi nirální není. A učím se, denodenně, v novém prostředí fungovat.

A nedávno mi to s těmi rodiči docvaklo. Ale není to nic zásadního, nikomu to říkat nebudu, je by to jen mrzelo. A vlastně mě i samu bolí, že to tak (asi) je...

a další věc - nepochybuji, že jsem stejná jako oni. Vidím to, velice.
Ale budu se snažit pracovat na tom nebýt.

kněžna Dragomirová 160259
23.11.2024 14:13:29
neboj, to já je srovnávám jen ve své hlavě. tohle bych nikdy nikomu nahlas neřekla! To fakt ne! nikomu by to neprospělo, naši se to dozvědět nikdy nesmí a nemusejí.
Pole levandulové 23006
22.11.2024 18:30:40
Moje dětství bylo zároveň děsné kvůli rodičům a pak krásné, kvůli babičce s dědou, kteří to zachraňovali. Doma panovalo nefalšované domácí násilí, xkrát jsem mámu prosila, aby se rozvedla, nikdy tak neučinila a co hůř, vymlouvala se na nás děti. O penězích nebo neschopnosti samostatného života to nebylo, protože se nerozvedla ani tehdy, když sama zrestituovala činžák na nábřeží. Dodnes je můj vztah k ní ambivalentní, v podstatě jí pohrdám a přestože profesně vím, jak fungují patologické vztahy, nemohla bych pracovat s týranými ženami, protože bych k nim nedokázala být nestranná. Naštěstí jsem měla prarodiče, u kterých jsem zažila ten ideální klid a pohodu. Ve svém dospělém životě se snažím kopírovat jejich vztah a jsem ráda, že se mi to daří, ať už výběrem partnera nebo celkovou organizovaností života a tím, že si od nikoho nenechám nic líbit a všechno aktivně řeším, dokud to nevyřeším.
 Názory 110 z 147071  [Dalších 147061 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.