Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Já si to myslím taky. Ale asi nezbývá nic jiného než tomu dát čas a čekat kam se to pohne. Bude to škoda, ale samozřejmě si násilím nic vynucovat nechceme

Tomu rozumím. Já v roce 1991 když jsem měla 6 let taky jsem se bála spousty věcí, protože jsem jim třeba správně nerozuměla. Ale nevím jestli pomůže když nás úplně vytěsní a nebudou chtít s námi komunikovat ani po telefonu. A to u nás býval dříve třeba každý den, když jsme ho hlídali.



Za babičkou a dědečkem z maminčiny strany chodí takřka denně.

Táta není zas úplně stařík má 71 let a kromě toho, že je odkázaný na lůžko vypadá vcelku dobře. Jen nemůže chodit.

Pravděpodobně. Ale je to riziková operace i tak, že. Zvlášť když můžeš prodat spoluvlastnický podíl komukoliv cizímu.

Tak to je dobře, snad máš tedy bydlení na nějakou dobu vyřešené. Ale to jsou rodiče teda taky dobří střelci, darovat celý dům, ve kterém bydlím, to je taky celkem odvážné. Tolik svoje děti teda nemiluju:) Resp. vždycky vidím nějaké komplikace v budoucnosti, dítě mi skončí v závažných finančních potížích a ze mě bude bezdomovec. Do toho bych teda nešla...

Upřímně, myslím si, že Elza je pro tebe jen zrcadlo, protože ti vzdáleně připomíná, čím jsi prošla, a skrze ni řveš sama na sebe a na svoji mizernou rodinu.
Kdybys jí chtěla doopravdy pomoci, napíšeš si jí o mail a předáš jí své rady soukromě, když o to bude stát. Nebudeš o ní zakládat veřejně téma jen proto, abys upustila páru a nepukla. Není to fér. Elza nemůže za tvojí minulost.

Moc ti přeju, že jsi venku z toxických vztahů, ale jestli to v tobě pořád takhle hoří, spíš než upouštět páru na diskuzi by možná pomohla terapie.