Otázka
Odpověď
Problémy v práci
24.6.2002 14:27:14 Markéta K., 14. týden těhotenství
Vážená paní doktorko,
obracím se na Vás s problémem, který možná není až tak vyjímečný, ale nikde v poradně jsem na podobný nenarazila.
Je mi 24 let a jsem ve 14. týdnu těhotenství.Jsem sice ještě svobodná, ale s přítelem jsme dítě chtěli a oba se moc těšíme, v brzké době plánujeme svatbu. Ani s rodiči nemáme žádné problémy o těhotenství už vědí a nemají žádné námitky. V těhotenství zatím nemám žádné zdravotní problémy. Ovšem co se týče psychické stránky je to horší. Chápu, že částečně to pramení i z mého těhotenství, ve všech příručkách popisují, jak se v těhotenství, zvláště na začátku jako jsem já, stává žena citlivější na veškeré podněty. Ale problémy co mám já už trvají delší dobu a měla jsem je ještě něž jsem své těhotenství zjisitila. Už více než 3,5 roku jsem zaměstnaná ve středně velké firmě nedaleko bydliště. Práce je to poměrně zajímavá a vlastně mě celkem i baví. Ovšem poslední dobou se mi spíše znechutila, ztratila jsem veškerou motivaci a vůbec představa že druhý den musím zase do práce mě velice deptá. Nevím, čím přesně to je způsobeno, ale myslím, že značný podíl na tom má můj šéf, generální ředitel. Během tří let co tu pracuji me už čtyřikrát měnil pozici. Mám z toho pocit, že se mě vždycky potřebuje nějak zbavit,tak mě zas někam šoupne. Poslední dobou mě velmi šikanuje (aspoň mám z toho takový pocit). Neustále mě za něco kritizuje, ale když se něco podaří, uzníní už není schopen. Už jsme to několikrát spolu řešili, snažila jsem se mu v klidu vysvětlit, že mi neustále přesuny v práci nevyhovují, a že to má negativní vliv na můj pracovní výkon. Bohužel to příliš nepomohlo. Ještě ke všemu mám vlastně ještě jednoho nadřízeného, tudíž musím plnit úkoly obou dvou a pokud jednu věc nestíhám, hned z toho mám problémy. Když se snažím vysvětlit, že mám úkoly ještě od druhého šéfa, tvrdí mi, že to jsou jen výmluvy, a že mám pracovat za pět lidí, ne za jednoho. Na to jsem se snažila reagovat tím, že mě takové vyhlídky příliš nemotivují, bylo mi sděleno, že mé problémy je nezajímají a že pokud by byl nějaký problém, odnesu si to stejně já. Už jsem uvažovala, že podám výpověď, téměř jsem byla rozhodnutá, ale do toho přišlo mé těhotenství a i když by nás partner uživil, dohodli jsme se, že to v práci oznámím a jejich tlak se třeba zmírní. Ale od té doby uběhl už více než měsíc a já jsem čím dál víc psychicky na dně. Ještě mi je vyčítáno, že se v práci málo usmívám.
Asi je spousta takových zaměstnavatelů, kteří jednají podobně s lidmi, ale myslím, že si to nezasloužím, mé pracovní výkony jsou oproti ostatním srovnatelné, možná lepší, umím anglicky, německy, tím že jsem prošla tolik pozic ve firmě ji dobře znám a jsem schopna lecos zařídit. Lituji toho, že nemám rizikové těhotenství - i když samozřejmě bych nerada měla nějaké problémy, které by ohrozily dítěte, nechci nic přivolávat, ale už si nevím rady. Do nástupu na mateřskou zbývají ještě 4 měsíce a já opravdu nevím, jak to zvládnu. Teď už v práci stačí jen maličkost a já se z toho rozbrečím, chodím sem velmi nerada, v noci nemůžu spát. Kromě toho z toho pramení i zdravotní problémy (poševní zánět), který vzniká také zvýšeným stresem, a ten mám v poslední době stále. Mám strach, aby z toho naše dítě nemělo nějaké problémy, protože si myslím, že psychický stav matky dítě silně ovlivňuje.
Prosím poraďte mi, jestli je možné i kvůli špatnému psychickému stavu zůstat dříve doma, či jak s tímto mým problémem naložit a zbavit se ho. Předem Vám velmi děkuji a čekám na odpověď.
S pozdravem Markéta
obracím se na Vás s problémem, který možná není až tak vyjímečný, ale nikde v poradně jsem na podobný nenarazila.
Je mi 24 let a jsem ve 14. týdnu těhotenství.Jsem sice ještě svobodná, ale s přítelem jsme dítě chtěli a oba se moc těšíme, v brzké době plánujeme svatbu. Ani s rodiči nemáme žádné problémy o těhotenství už vědí a nemají žádné námitky. V těhotenství zatím nemám žádné zdravotní problémy. Ovšem co se týče psychické stránky je to horší. Chápu, že částečně to pramení i z mého těhotenství, ve všech příručkách popisují, jak se v těhotenství, zvláště na začátku jako jsem já, stává žena citlivější na veškeré podněty. Ale problémy co mám já už trvají delší dobu a měla jsem je ještě něž jsem své těhotenství zjisitila. Už více než 3,5 roku jsem zaměstnaná ve středně velké firmě nedaleko bydliště. Práce je to poměrně zajímavá a vlastně mě celkem i baví. Ovšem poslední dobou se mi spíše znechutila, ztratila jsem veškerou motivaci a vůbec představa že druhý den musím zase do práce mě velice deptá. Nevím, čím přesně to je způsobeno, ale myslím, že značný podíl na tom má můj šéf, generální ředitel. Během tří let co tu pracuji me už čtyřikrát měnil pozici. Mám z toho pocit, že se mě vždycky potřebuje nějak zbavit,tak mě zas někam šoupne. Poslední dobou mě velmi šikanuje (aspoň mám z toho takový pocit). Neustále mě za něco kritizuje, ale když se něco podaří, uzníní už není schopen. Už jsme to několikrát spolu řešili, snažila jsem se mu v klidu vysvětlit, že mi neustále přesuny v práci nevyhovují, a že to má negativní vliv na můj pracovní výkon. Bohužel to příliš nepomohlo. Ještě ke všemu mám vlastně ještě jednoho nadřízeného, tudíž musím plnit úkoly obou dvou a pokud jednu věc nestíhám, hned z toho mám problémy. Když se snažím vysvětlit, že mám úkoly ještě od druhého šéfa, tvrdí mi, že to jsou jen výmluvy, a že mám pracovat za pět lidí, ne za jednoho. Na to jsem se snažila reagovat tím, že mě takové vyhlídky příliš nemotivují, bylo mi sděleno, že mé problémy je nezajímají a že pokud by byl nějaký problém, odnesu si to stejně já. Už jsem uvažovala, že podám výpověď, téměř jsem byla rozhodnutá, ale do toho přišlo mé těhotenství a i když by nás partner uživil, dohodli jsme se, že to v práci oznámím a jejich tlak se třeba zmírní. Ale od té doby uběhl už více než měsíc a já jsem čím dál víc psychicky na dně. Ještě mi je vyčítáno, že se v práci málo usmívám.
Asi je spousta takových zaměstnavatelů, kteří jednají podobně s lidmi, ale myslím, že si to nezasloužím, mé pracovní výkony jsou oproti ostatním srovnatelné, možná lepší, umím anglicky, německy, tím že jsem prošla tolik pozic ve firmě ji dobře znám a jsem schopna lecos zařídit. Lituji toho, že nemám rizikové těhotenství - i když samozřejmě bych nerada měla nějaké problémy, které by ohrozily dítěte, nechci nic přivolávat, ale už si nevím rady. Do nástupu na mateřskou zbývají ještě 4 měsíce a já opravdu nevím, jak to zvládnu. Teď už v práci stačí jen maličkost a já se z toho rozbrečím, chodím sem velmi nerada, v noci nemůžu spát. Kromě toho z toho pramení i zdravotní problémy (poševní zánět), který vzniká také zvýšeným stresem, a ten mám v poslední době stále. Mám strach, aby z toho naše dítě nemělo nějaké problémy, protože si myslím, že psychický stav matky dítě silně ovlivňuje.
Prosím poraďte mi, jestli je možné i kvůli špatnému psychickému stavu zůstat dříve doma, či jak s tímto mým problémem naložit a zbavit se ho. Předem Vám velmi děkuji a čekám na odpověď.
S pozdravem Markéta
V její náručí
