S mým mužem si vůbec nerozumíme

Dobrý den. Zajímalo by mne, co mohu udělat se sebou, abych lépe snážela danou situaci. Je mi 37 let, mému partnerovi 45. Máme spolu 14 měsíční dceru. Chtěla bych ještě jedno dítě, aby nebyla jedináček. Muž s tím souhlasí. S mým můžem si však skoro vůbec nerozumíme, jsme každý jiný.
Znéme se od mých 10ti let, pak jsme se různě potkávali, prvně spolu chodili už c mých 22 letech, a pak se k sobě opakovaně vraceli. Nikdy jsme se tehdy nepohádali, ale důvodem byla jeho práce a dlouhodobé pobyty v zahraničí. Nyní spolu žijeme 4. rokem, jeho cestování už skončilo.
On: je sangvinik, materialně a technokraticky založený (počítače, technika, akční filmy, sci-fi), silně extrovertní, typ humoru ve stylu "Neváhej a toč", jeho přínos pro rodinu: pomoc s dítětem, domácností, materiální zabezpečení apod. Ale kytku mi nepřinese, na skleničku mě nepozve, do divadla a na procházku jde "teda se mnou", pokud mu něco vadí, neřekne to hned, ale "dusí" to v sobě a já jen cítím, že se něco děje. V komunikaci je věcný, strohý, citově odměřený, se spíše hrubým až krutým tonem. Je velice inteligentní, ale moc o své zdraví a vizáž nedbá, spíše se sebeobětuje. Byl vychován v duchu "povinnosti především". Neumí odpočívat, relaxovat, lenošit, "flákat se", ale přesto s ním pociťuji nudu.
JÁ: spíše melancholik, duchovně a humanitně zaměřená, (knihy, psychologie, divadlo, muzika, cestopisy, ...), jsem spíše inrovert a konzervativní romantik s důrazem na tradiční hodnoty (Guth-Jarkovský apod.), typ humoru ve stylu Šlitra a Suchého, Wericha, Šimka a Grossmana, můj přínos pro rodinu: samozřejmě domácí práce a péče o dítě, ale navíc rodinná alba, foro, důraz na oslavy, dárky, kontakty s příbuznými, tradice, zvelebování bytu apod. Ve vztahu mi strašně chybí souznění, pochopení, ocenění, romantika, cit, něžnosti, prostě láska.
Co vy na to? Děkuji.